Spánek může být nepravidelný

Spánkové posuny..... někdo je sova jiný skřivan

Budit se v noci může rozhodit spánek. Hrozí nám, že ráno zaspíme nebo budeme celý den nevyspalí. Můžeme rušit ostatní, či prostě sami dojít k pocitu, že s námi něco není v pořádku. Experimenty s dobrovolníky v 90. letech, které vedl psychiatr Thomas Wehr, ale ukázaly, že když mají lidé dostatek volného času a vhodné podmínky ke spánku (ticho, tma), pak se jejich spánkový režim změní. Spí obvykle 4 hodiny, pak 1-2 hodiny bdí a pak zase cca 4 hodiny spí.

Historik Roger Ekirch z Virginia Tech pak na základě antropologických dat i studia historických záznamů (včetně třeba Homéra) také dospívá k závěru, že v minulosti většinou spánek probíhal nadvakrát, s přestávkou uprostřed noci.

Jako výklady se zmiňují noční kavárny, pouliční osvětlení, zvýšení bezpečnosti (takže v noci bylo možné chodit po ulicích relativně bez rizika). Proč by ale tohle mělo omezovat přestávku mezi spánkem? No, pokud se dal čas po setmění využívat, lidé měli prý tendenci chodit radši později spát a vše naspat na jeden zátah. Roli mohl sehrát i důraz na efektivitu; během 1-2 hodin mezi spánkem toho člověk moc neudělal, když dokázal spát v tahu, mohl být výkonnější.

Samozřejmě, že se nabízejí i námitky a konkurenční vysvětlení...

Zdroj: BBC News Magazine