 |
| Aerofagie, žízeň nebo zábava? |
Mějte rozum přátelé...věříte na reklamu Espumisan, Degasin a podobné? Plyny střevní, větry a pod. jsou také fysiologické - často pomůže pouze změna stravy!
Jsou situace ovšem kdy plynatost může být společensky i dyskomfortem nepříjemná a obtěžující. Pokud porozumíte odbornému klinickému textu, můžete se lépe zorientovat (i v lékárně) Čtěte.
Čínský doktoři (léčitelé) jsou drazí a poradí vám přírodní bylinky. Ale i víra pomáhá, přesto znalost, zkušenost a diagnostika původu dyskomfortu a potíží - pomáhá více cíleně.
Patofysiologie:
V trávicím ústrojí člověka jsou za normálního stavu 1–2 litry plynu. Skládá se ze spolykaného vzduchu (dusík), z krevních plynů vylučovaných střevní stěnou, z plynů vznikajících při trávení (reakcí HCl s bikarbonáty pankreatické šťávy vzniká CO2), z vodíku a metanu, jež jsou výsledkem kvašení sacharidů a z plynů páchnoucích, které vznikají hnitím bílkovin a sekretů.
Část nevstřebaných plynů - je vylučována konečníkem (flatus). Zdravý člověk vypuzuje plyn asi 10x denně v množství 30-130 ml, tj. celkem 1 až 1 litr/den, v závislosti na: 1. množství a složení potravy, 2. tělesném pohybu a 3. psychickém stavu.
Vysvětlení nadýmání a jeho vnímání je zdůvodňováno následovně:
1. zvýšená tvorba plynu např. po psyliu, laktulóze nebo metylcelulóze;
2. intolerance potravy (např. intoleranci laktózy má 29 % pacientů s dráždivým tračníkem);
3. nekompletně absorbované uhlovodany v tenkém střevě;
4. potravinová hypersenzitivita;
5. retence tekutin (velkou roli hrají zřejmě ženské pohlavní hormony);
6. reakce bikarbonátů z pankreatického sekretu a kyseliny solné;
7. změněná střevní mikroflóra (pacienti s dráždivým tračníkem mají ve srovnání s kontrolami sníženou koncentraci koliformních bakterií, laktobacilů a bifidobakterií;
8. porucha tonu břišních svalů (snížený tonus břišních svalů může být příčinou zvětšení obvodu břicha při nadmutí);
9. zánětlivé změny;
10. motorická dysfunkce, která sestává z: myoelektrické aktivity, kontraktility, tonu, compliance a tranzitu.
Změněná motilita (tonická i fázická) při nadmutí je spíše segmentální a přechodná než generalizovaná a trvalá.
Velkou roli hraje zpomalený tranzit plynu.
11. Nadýmání je, dle literárních údajů, spojeno s požíváním vysokých dávek aspirinu a kouřením, nikoliv s fyzickou aktivitou. Naopak fyzická aktivita má výrazný vliv na odchod plynů.
12. Přítomnost plynu je vnímána individuálně.
13. Může být změněna slizniční senzitivita (spíše hraje roli zvýšené senzorické vnímání než absolutní zvětšení objemu). Jsou dvě možnosti: viscerální hypersenzitivita, nebo viscerální hyposenzitivita, která bývá obvykle při zácpě.
PŘÍZNAKY A ZNAKY PŘÍTOMNOSTI PLYNU V TRÁVICÍM TRAKTU
K projevům přítomnosti plynů v trávicím traktu je řazen meteorismus a distenze, flatulence, borborygmus, aerogastrie, aerofagie a říhání.
Meteorizmus (ř. od meteorizo = do výše zvedám) je plynatost nebo nadmutí nebo nadýmání, což je subjektivní pocit zvýšeného množství plynu ve střevním lumen, někdy s pocity tlaku a napětí či bolestí v břiše. Tento pocit bývá často lokalizovaný v pravém nebo levém podžebří nebo v pravém dolním kvadrantu.
Distenze je rozepětí, což je aktuální změna břišního obvodu. Jedná se o znak objektivní, který do provází v některých případech meteorismus.
Predikujícími faktory nadmutí a distenze jsou ženské pohlaví, zácpovitá forma dráždivého tračníku a dyspepsie s četnými symptomy.
U dráždivého tračníku je popisováno rozdílně subjektivní vnímání nadýmání a rozepětí. Korelace nadmutí s objektivně prokázaným měřeným obvodem v pase je zjišťováno u formy průjmové v 72 % a jen ve 30 % u formy zácpové.
Pocity jsou intenzivněji (jako horší) vnímány, je-li tenké střevo kontrahované, na rozdíl od střeva relaxovaného.
Flatulence (flatulentia, ae. f., flatus = vítr) je nadměrný odchod střevních plynů konečníkem.
Denní expulze plynů (po standardním stravování) se pohybuje kolem 600–700 ml. Odchod plynů anem je průměrně 14x/den, a je zejména po jídle, ale odchod do 25x/den je považován za normální.
Mechanismus vypuzení je jednoduchý – dojde ke kontrakci tlustého střeva a je vypuzován plyn, který je ve střevě normálně přítomný.
Plyn je vypuzován intenzivněji při akutních emocích, stresu a v úzkostném stavu.
Ke zvýšené flatulenci vede: požívání většího množství zbytkové stravy, přecitlivělost na některé potraviny a nedostatek pohybu.
Excesivní pasáž plynu, zejména v nevhodných situacích, vede k sociálním nesnázím.
Zvláštní formou flatulence je tzv. flatulence záchvatovitá, která je charakterizována následovně: vzniká náhle, mimo vyprazdňování stolice a bez předchozího meteorismu. Objevuje se obvykle po požití některých pokrmů (velmi individuální typ potraviny) zřejmě jako projev potravinové nesnášenlivosti a často bývá při afektu. Jde pravděpodobně o prudkou difuzi krevních plynů do střevního lumen.
Aromatická (odoriferózní) flatulence je způsobena indolem, skatolem a síru obsahujícími plyny, k nimž patří methanethiol (uvolňován při bakteriálním metabolismu a substrátem je metionin) a sirovodík (též uvolňován při bakteriálním metabolismu, ale substrátem je cystein a mucin). Methanethiol a sirovodík jsou extrémně toxické; střední letální dávka pro hlodavce (L 50) je srovnatelná s kyanidem! Ale sliznice tračníku metabolizuje plyny na thiosulfát, a tím ochraňuje sliznici před toxickým vlivem plynů. Běžně plyny perfundují do cirkulace. Sirovodík a methanethiol nejsou vylučovány dechem, ale odchází trávicím traktem per vias naturales. Vysoce odoriferózní plyn obsahující síru (allylmetylsulfid) pocházející z česneku je absorbován bez metabolizace a vylučován dechem.
Borborygmus (ř. borboryzo = kručím) je kručení, škroukání v břiše vznikající pohybem tekutého obsahu v plynem naplněné kličce střevní nebo žaludku.
Pohyby plynu a řídkého obsahu ve střevech jsou normální, většinou nemají akustický projev a nejsou vnímány. Nápadné, hlasité kručení je projevem zvýšené střevní hybnosti a vzniká při průjmu, akutním i chronickém zánětu, psychickém podnětu (zvláště v tichu v exponovaných společenských situacích) a při funkčních poruchách.
Aerogastrie (aero = týkající se vzduchu, gaster, ř. = žaludek) je nadměrné nahromadění vzduchu v žaludku (pneumatóza žaludku). Dochází ke zvětšení žaludeční bubliny nad obvyklou velikost.
Aerogastrie způsobuje nadměrné rozpínání fornixu žaludku, zvedání bránice, vysunutí srdce do příčné polohy. Při tom zrychlený tep vyvolá extrasystoly a oprese na hrudi (dříve se hovořilo o tzv. "gastrokardiálním reflexu").
Aerofagie (aero = týkající se vzduchu, ř. fagein = snísti) – jde obvykle o neurotický tik s hysterickými rysy. Jsou uváděny dva možné mechanismy: vzduch je nasáván při jídle do jícnu, nebo je s jídlem polykán.
Říhání (eructatio, onis, f. = eruktace) je náhlé, prudké vypuzování plynů ze žaludku nebo jícnu ústy. Decentní odříhnutí po jídle je normálním jevem a vyvolává pocit úlevy tlaku a obnovení chuti k jídlu. Naopak nemožnost odříhnout po jídle je nepříjemně vnímána jako pocit plnosti a předčasné sytosti.
Příznaky přítomnosti plynu mohou být i extragastrointestinální (bolesti na hrudi, bolesti za sternem, nauzea) nebo ukazují na souvislost s trávicím traktem (pocity nadmutí, plnosti, sytosti, rozpínání břicha, zvětšování obvodu břicha, bolesti břicha), při nedostatečném odchodu větrů může docházet k pocitům plnosti v rektu i po vyprázdnění. Ale u valné většiny pacientů jsou obtíže bez vztahu k defekaci.
Při nadmutí má většina pacientů ráno „ploché“ břicho a ke zhoršení dochází v průběhu dne a nejhorší stav bývá večer. Ke zlepšení stavu dojde obvykle přes noc nebo vleže na zádech. Ke zhoršení dochází často po jídle a u některých nemocných při stresu.
DIAGNÓZA
Ke stanovení diagnózy přispívá:
1. jako vždy, řádná anamnéza, včetně lékové a stravovacích návyků a eventuálně závislosti potíží na nich;
2. fyzikální vyšetření, kde je nutné hledat břišní distenzi, jizvy, ascites ("vítr předchází déšť"), peritoneální příznaky, rezistence, a přesvědčit se o eventuálním úbytku tělesné hmotnosti;
3. základní laboratorní vyšetření;
4. z dalších vyšetření:
a) ultrasonografické,
b) endoskopické (gastroskopie, kolonoskopie - při podezření na možnou organickou příčinu),
c) rentgenové (detekce množství a rozložení plynu, průchodnost trávicí trubice, vyloučení perforace).
Ke stanovení diagnózy jsou v literatuře uváděny následující metody:
a) měření obvodu břicha,
b) měření obvodu břicha při počítačové tomografii (CT volumometrie),
c) nativní rtg snímek,
d) abdominal inductance plethysmography (AIP), kdy je měřena automaticky míra v pase v dlouhodobé periodě, např. 24 hodin i déle. Struna je umístěna v měkkém pásu, kterým jsou měřeny změny obvodu břicha (pasu) na přesnost 1 mm.
e) Chromatografická analýza flatů sebraných rektální rourkou může ukázat jejich původ. Pokud pochází ze spolykaného vzduchu obsahují převážně dusík, pokud pochází z intraluminální produkce obsahují vodík, oxid uhličitý a metan.
f) vyšetření na celiakii, obvykle stanovením sérové hladiny transglutaminázy,
g) dechový test k vyhledání glycidové intolerance nebo bakteriálního přerůstání v tenkém střevě.
DIFERENCIÁLNÍ DIAGNÓZA
Jistě nejčastěji je nadýmání při funkční dyspepsii. Nutno vzít v úvahu endokrinní příčiny (diabetes mellitus s autonomní polyneuropatií a hypotyreózu) , neuromuskulární poruchy, stenózy trávicí trubice a stavy po břišních operacích s následnými adhezemi.
Základní diferenciální diagnóza příčin nebo příčin napodobujících nadmutí v horní části břicha zahrnuje gastroparézu s poruchou evakuace, "gas bloat syndrom" po fundoplikaci, dále hepatomegalii, splenomegalii a tumory trávicího traktu.
Základní diferenciální diagnóza příčin nebo příčin napodobujících nadmutí v dolní části břicha zahrnuje ascites, tumory trávicího traktu, ovaria, peritonea, pneumoperitoneum, syndrom střevní pseudoobstrukce, ventrální hernie, diastáze svalů, těhotenství a hysterickou proptózu.
LÉČBA
Režimová opatření
Základním požadavkem jsou kromě opatření dietních opatření režimová, kam patří omezení žvýkání, zákaz kouření, zvýšení pozornosti při jídle (polykání vzduchu), zvýšení pohybové aktivity.
Opatření dietní
V první řadě je potřebné omezení množství tzv. flatugenních nápojů a potravin, kam patří např. některé pečivo, chléb, cibule, fazole, celer, mrkev, kapusta, luštěniny, fazole, květák, brokolice, meruňky, švestky, švestkový džus, pšeničné klíčky, kvasnice, škrob, ale i mléko a mléčné produkty při deficitu laktázy. Nutno pomýšlet i na některé cukry (viz výše) obsažené v nápojích, cukrovinkách a žvýkačkách, ale i nápoje sycené oxidem uhličitým. Extrémně flatugenní potraviny způsobí i více než 40 odchodů větrů/24 hodin.
Léčba medikamentózní Léky při nadýmání užívá 43 % pacientů ovšem úspěšná je jen u 1/4 pacientů. Užívána jsou deflatulencia (simeticon, carbo activatus = adsorpční uhlí), preparáty s obsahem Mentha piperita, k zintenzivnění střevních propulzí – prokinetika (itoprid, metoclopramid, domperidon), luminálně aktivní preparáty – střevní adsorbencia (calcium carbonicum, aktivní uhlí, smectit), enzymatické preparáty. Při bolesti se osvědčil mebeverin, preparáty dále ovlivňují na mikroflóru (prebiotika, probiotika, antibiotika). Uváděna jsou i anxiolytika.
Zdroj a literatura: Karel Lukáš
IV. interní klinika 1. LF UK a VFN, Praha Gastroenterologie a hepatologie
plyn, meteorismus, flatulence, aerogastrie, aerofagie, říhání
