Nejlepší přírodní medicina při rýmě, kašli, zánětu průdušek. Co je to? Lipový květ!

Natrhali jste si lipový květ včas? Uvařte si voňavý lipový čaj…

Lipový čaj patří k nejoblíbenějším léčivým nálevům. Vyhání z těla horečku, pomáhá při nachlazení, chrapotu, únavě, zánětech, je dobrý pro žaludek. Lipový květ si snadno natrháte a usušíte doma, v zimě se pak můžete t
Lipový květ pomáhá při nachlazení 
ěšit z vlastních zásob. Je však třeba sbírat včas, nejlepší jsou květy sotva rozvité!


Lípa srdčitá (Tilia cordata) je na zahradě i v alejích požehnáním pro lidi i včely. Laskavý strom krásného tvaru je od dob obrození přímo národním symbolem. Lípa byla odedávna ceněna pro léčivé schopnosti svých květů, jako pastva pro včely a dárkyně medu, a také pro dřevo výtečných vlastností. Tesal se z něj nábytek i hudební nástroje. Lípa byla také vždy považována za sídlo dobrých duchů a měla moc odhánět zlo i temné síly.
Nejlepší přírodní medicína

Lipový květ sbíráme, jakmile začne rozkvétat a sušíme rychle ve stínu. Umělá teplota nesmí překročit 40 °C.
Lipový květ se pro léčby nachlazení používá již od starověku a jeho obliba neklesá nijak ani v dnešní době, plné průmyslově vyráběných tabletek na kašel, rýmu i horečku. Lipový květ působí mírně, ale účinně, nálev je navíc lahodný a voňavý. 

Při rýmě, kašli, zánětu průdušek je jeho účinek velmi příznivý – zvláště pokud onemocnění provází horečka.
Podporuje vypocení, které léčbu urychlí, zároveň pomáhá rozpouštět hleny, tiší křeče, působí protizánětlivě a uklidňuje.
Používá se i při onemocnění močových cest, podporuje činnost žaludku a vylučování žluči.
Lipový květ je ve skutečnosti květenství spojené s blanitým listenem, který je nápadnější, než samotné bělavé kvítky. Léčivé účinky nese silice s farnesolem, flavonoidy, glykosid tilirosid, slizové látky, fytosteroly, organické kyseliny, substance analogické vitaminu E, třísloviny.

Při nachlazení třikrát denně užíváme nálev z poloviny až jedné čajové lžičky na šálek vody. Nálev má příjemnou barvu a lahodnou, konejšivou vůni. Nejlépe jej doplní lžička medu, který může být také lipový.
Lipový květ je vhodný i do směsí s dalšími rostlinami prospěšnými při nachlazení, jako je bezový květ, mateřídouška, sléz a j.

Léčivá je lípa srdčitá i velkolistá
Lípa srdčitá, oblíbený strom alejí, venkovských zahrad a dvorů i listnatých lesů, je rozšířená po celé Evropě. Podobná je i lípa velkolistá, jejíž účinky jsou v podstatě shodné. Tyto dva druhy se mohou i křížit. Pozor ale na to, že v parcích pěstovaná lípa americká či lípa plstnatá jsou k léčebným účelům nevhodné.

Autor
Jana Bucharová a sociální skupina FB



Bylinky, Léčivé rostliny, Domácí lékárna, Medicina, Alternativní medicina, Bylinky a spánek, Fytoterapie

Úzkost je definována jako stav emocionálního napětí. Strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.

Emoce a strach, nebo úzkost a konfliktní situace
QUOD SEQUITUR, FUGIO, QUOD FUGIT, USQUE SEQUOR (Ovidius, Lásky)

Před tím, co za mnou jde, prchám, co uniká, sleduji stále.

Definice strachu se často plete s definicí úzkosti. Toto překrývání významu snižuje výhody používání dvou různých slov k označení příbuzných, ale odlišných fenoménů. Freud (1917) například psal o reálném strachu a nereálném strachu – a ten druhý označoval jako úzkost. Přitom mezi strachem a úzkostí lze jasně rozlišovat, aniž bychom se museli uchylovat ke specializovaným technickým významům, odlišným od těch, které se používají v běžné řeči: strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.

Jedna ze slovníkových definic strachu uvádí: „…děsivé rozpoznání něčeho, co může způsobit zranění, potrestat apod.“ (Webster’s New International Dictionary of the English Language, 1949). Jiný slovník definuje strach jako „možnost, že se stane něco obávaného nebo nechtěného“ (Standard College Dictionary, 1963). Je příznačné, že slovo strach (anglicky fear) je odvozeno od starého anglického slova, znamenajícího pohromu, nebezpečí (Oxford English Dictionary, 1933).
Tyto definice zdůrazňují význam strachu jako zhodnocení aktuálního nebo potencionálního nebezpečí.

V tomto smyslu představuje strach kognitivní proces – na rozdíl od emocionální reakce. Konkrétní psychický proces zahrnuje všimnutí si, uvědomění si nebo očekávání, že se může stát něco nepříjemného. Úzkost je na druhé straně definována jako „…stav emocionálního napětí…“ (Standard College Dictionary, 1963).
Tento stav je charakterizován takovými přívlastky jako napjatý, nervózní, vyděšený, „roztřesený uvnitř“. Pojem úzkosti často používají výzkumníci a kliničtí pracovníci k popisu stavů sahajících od mírného napětí na jedné straně až po děsivou hrůzu na straně druhé.
Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice. Jsou mezi nimi plynulé přechody. Je - li strach více méně přiměřenou reakcí na určitý škodlivý objekt, pak úzkost - jde - li nám o maximální zdůraznění odlišností, může být relativně stálou vlastností osobnosti.
Úzkostný člověk se v tomto případě cítí ohrožen, ale neví čím. Úzkostné osobnosti si zachovávají více méně úzkostné způsoby reagování za jakýchkoli podmínek.  

Úzkostnost může vzniknout na základě vrozených dispozic i za přispění silnějších psychických traumat - přetěžování nervové soustavy, konfliktní situace, nepříznivé sociální poměry apod.

Každý člověk se snaží zorganizovat si "svůj svět" tak, aby se v něm cítil bezpečný. Objeví-li se něco neznámého, co daný řád (pravidla, způsob myšlení, konstelaci životních podmínek) náhle naruší, vyvolá to pocity nejistoty, obavy, ale i úzkost a strach.
Mnozí vynikající duchové lidstva se stali oběťmi obav svých současníků proto, že hájili nezvyklé, nové, revoluční názory ve vědě, v technice i ve společenské praxi. I u dětí se objevují úzkosti a pocity ohrožení jako důsledek změn např. sociálního prostředí.
Lidský život nikdy nebyl a také nikdy nebude říší bezpečí. Nejde jen o ohrožení životů násilím a chorobami, ale i o ohrožení mezilidských vztahů, lidských nadějí a plánů, integrity osobnosti atd. Ostatně bezpečí jako životní hodnota má smysl i proto, že existuje nebezpečí a nejistota.
Náš svět má v závislosti na celkové úrovni našeho poznání určitou kognitivní strukturu. Nejasná a prázdná místa se snažíme zaplnit. Úroveň tohoto zaplnění odpovídá našim zkušenostem a znalostem, úrovni společenského poznání, našim pověrám, předsudkům atd. Platí, že nějaké vysvětlení, nějaké zaplnění bílého místa je lidem milejší než žádné, poněvadž z "likvidace" (i když jde jen o likvidaci domnělou) nejasnosti a mnohoznačnosti těžíme snížení hladiny úzkostnosti.

Zejména tehdy zapadne-li znakové vysvětlení harmonicky do celého rámce našich představ, postojů a zájmů. V návaznosti na výzkum vrozených orientačních reakcí, které se u vyšších živočichů projevují zaměřením receptorů na neznámý nebo nezvyklý podnět dospěli někteří psychologové k názoru, že mírná nejistota (nejistota ve smyslu otázky "co je to" nebo "co se to děje či bude dít"( optimálně mobilizuje zvídavost), tj. orientačně pátrací aktivitu.
V situaci, kde žádná nejistota neexistuje (nic nového žádné překvapení), aktivační úroveň je nízká, ochabuje zájem a pohotovost k akci. Je-li naopak situaci příliš nejistá, nepřehledná, inklinujeme k úniku, cítíme obavy a úzkost.

Strach i silnější úzkost jsou prožívány jako škodlivé, nepřijatelné, trýznivé napětí, často s více či méně výraznými pocity nepříjemné tísně v srdeční krajině nebo kolem žaludku. Strach i úzkost nás zneklidňují, vyvolávají v nás tendenci k reakcím averzivního typu (útěk, úhyb, odvrat), které jsou funkčně neslučitelné s činnostmi jiného, nikoli averzivního typu.
Pohotovost k averzivním reakcím je atributem všech emočně negativních reakcí. Averzí však nemusí být jen útěk či úhyb. Tělesným pohybem vyjádřená averze bývá v dnešních podmínkách života nahrazována různými symbolickými a vnitřními modalitami úhybu.

Negativní emoce mohou aktivovat chování, které není přímo útěkem, nýbrž jen náznakem úhybů.


#ÚZKOST #STRACH EMOCE NEGATIVNÍ KOGNITIVNÍ MYŠLENÍ  NEJISTOTA Emoce, Pozitivní myšlení, Strach, Úzkost, Freud, Kognitivní

Kavárenské traktáty. Co nám sděluje Kaja Simonovská a jak se tenkrát žilo...vtipná historie!

Co jsme tenkrát mívali v domácí lékárně. Po černé masti mě napadne jako první Framykoin. Ten se používal úplně na všechno. A ještě Flegmoton! Zázrak chirurgie.

Když je někdo idiot - trpí. A já trpím už týden. Prst jak bába Šlapalína z pohádky O třech přadlenách, mast s antibiotiky nezabírá, v noci se budím bolestí a zánět ne a ne ustoupit. Takže jsem zapátrala v paměti, jako pátrám často, když moderní medicína nepomáhá.
Trampoty v lékárně
,,Prosím vás, máte takovou černou mast, která hrozně smrdí?" Ukazuji lékárnici můj prst a ta se zhrozí. ,,To máte teda pěknej zánět, mast vám nepomůže. To chce antibiotika." No to určitě, já budu žrát antibiotika kvůli záděrám, myslela jsem si.  Když jsem byla malá, táta dával černou mast na všechna zanícená místa a pomohlo to. Koupila jsem tedy mast a doufala, že to pomůže i teď.  Dělat si záděry mě nepřešlo ani ve čtyřiceti, i když už mi dvakrát museli prst řezat a řeknu vám, to umrtvení je hrůza. Jehlou vám projedou od kloubu až k nehtu, kde máte zánět a vy si bolestí cvrnknete do gatí. Říká se, že od nehtového lůžka bolí celé tělo. Kdo si někdy zavřel prsty do dveří, ví o čem mluvím.   Namazala jsem to tedy tou smrdutou mastí, zafačovala a světe div se, večer už mě v prstu skoro nepíchalo. Po dvou zábalech přestal bolet, po třech zánět ustoupil. ,,Díky tati!" Vzpomenout si hned, ušetřila jsem si týden trápení. Ale v mém věku už si na spoustu věcí hned nevzpomenu. Jak říkal Tomáš Holý, občas by to chtělo koupit prášek proti skleróze!   Tím smrádkem jsem se zas přenesla do dětství, a tak bych chtěla zavzpomínat na to, co jsme tenkrát mívali v domácí lékárně. Po černé masti mě napadne jako první Framykoin. Ten se používal úplně na všechno. Malá bílá tubička s modrými proužky, věčně upatlaná kolem víčka, ale stoprocentně fungující. Myslím, že ho měl doma každý.  I Acylpyrin, který mi mamka rozpouštěla v trošce vody na lžičce. Brrr to bylo hnusný. A o nic lepší nebyl ani Ipecarin na kašel. Pokud jsem si ho mohla kapat na cukr, tak se to dalo snést.

Nebo takové kapky do nosu, které vám protekly až do krku - fuj. Zlaté dnešní spreje.  Když jsem měla horečky, balili mě do mokrých prostěradel. To bylo snad ze všeho nejhorší. Máte zimnici a ještě vás zabalí do studeného, živě si to vybavuji. Stejně tak tu odpornou chuť cibule s medem. Tyhle dvě věci jsem už od dětství vice nedělala.  Ale Avirilový olejíček si na průdušky dávám stále. Ubrousek, olej, teplou šálu a šup pod peřinu.  Priessnitzův obklad na krk, to asi děláme všichni celý život. I když já teď mnohem méně než v dětství. Většinou mě při nachlazení trápí víc průdušky než krk. Tady by se mi hodil ten babiččin sirup z černého bezu. To byla dobrota. Babička dělávala něco k pití i z květů, jenže už nevím co. Ale sirup na kašel z bobulí - lahůdka. Trošku mi ho připomíná víno Passito, ale na kašel asi nepomůže.

Místo vitaminu C, který nám rozdávali pravidelně na základce a na který jsem se i těšila, piji teď každé ráno vymačkaný citron s vlažnou vodou. Hodně o tom psali, tak jsem to vyzkoušela. Řeknu vám, fakt dobrý. Normálně jsem do roka nastydlá tak čtyřikrát, letos jen jednou. A kdybych nevysedávala v Dolomitech na terase, tak možná ani jednou. Už to pije i Maurizio, který na tyhle věci vůbec nedá.  V lékárně, která byla ve vestavěné skříni v předsíni, býval i sírový roztok s lihem. Ten se na recept připravoval jen ve větších lékárnách. Mazala se tím ségra i já. Od puberty do třiceti let jsem byla samej beďar. Chodila jsem ke kožní doktorce, mazala si na ksicht všechno co mi doporučili, ale nic. Někdo říkal, že je to pletí, někdo že je to v krvi. Každopádně mi nikdo nepomohl, až jsem objevila krém Clinique a akné zmizelo. Zázrak! Po těch letech trápení to byl pro mne opravdu zázrak. Droždí a sýru už používat nemusím. A věřte mi, to byl taky pěknej smrádek.

Kinedryl už se asi v těch malých hranatých papírových platíčkách nedělá. Používala jsem ho tak často, že si to světlemodré otvírací platíčko s celofánem uvnitř přesně pamatuji. Čtyři prášky vpravo, čtyři vlevo. Stejně dobře si vybavuji i černé uhlí ve skleněné tubě a umělohmotné zasouvací krabičky od prášků proti bolesti. Ty tenkrát používali jen rodiče. Dinyl , Algena, Sedolor, Veralgin, Neuralgen - ne, nejsem tak dobrá. Nebýt fotografie, kterou jsem náhodou našla, pamatovala bych si jen ty krabičky, které jsem si brala prázdné na hraní.  V naší lékárně byl také krom polštářkové náplasti, která se musela stříhat, fialové tinktury na afty, rtuťového teploměru, na který nedám dopustit a dětského čaje s heřmánkem i Senný čaj, který chudák mamka musela pít často.  A vzadu, vzadu za tím vším, tajné místo pro tátův lék - rum. Babičce doporučil lékař po ránu malého panáčka Karlovarské Becherovky, někdo doporučuje slivovici, táta si naordinoval na kloktání rum. Já zůstanu po ránu raději u té vlažné vody s citronem - alespoň zatím!


Zdroj: sociální sítě (facebook)

Buď problém řešíme tím, že zaútočíme, anebo od něj utečeme...

Problém řešíme...nebo utečeme
Bible začíná krutou bratrovraždou prvních dětí Adama a Evy. Čili ty vztahy byly vždycky špatné, ale vědělo se, že je to špatné a neříkalo se tomu prkotina.   Hledalo se řešení, které vedlo k nějakému rozuzlení a pozitivnímu vyústění. Dneska se hledá řešení v obviňování toho druhého a tím jsem s případem hotov, eventuelně já uteču do nějakého opojení a jsem s tím prostě také vyřízen.  

 Buď problém řešíme tím, že zaútočíme, anebo od něj utečeme

 Tady platí dvě podobná slova, která si často ve své psychiatrické praxi uvědomuju, útok a útěk. Buď ten problém řeším tím, že na tebe zaútočím anebo ten problém řeším tím, že od něj uteču. Není dobré ani jedno ani druhé, protože jestliže tě obviním, tak jedním prstem té ruky ukazuju na tebe tím ukazovákem a ty tři ukazují na mě, že já jsem trojnásobně vinen víc než ty.

   A při útěku to nechám nedořešené. Ale ono mě to pronásleduje. Tady bych doporučoval, aby ti lidé ani neútočili ani neutíkali, ale aby řešili nejoptimálnější východisko pro všechny strany.   Zase bych mohl uvádět příklady z praxe a je to třeba střídavá péče u dětí. Dítě se stává obětí, je to nárazník mezi dvěma vagóny a ti rodiče v tom sporu hledají svoje vítězství. Aby okolí vidělo „já jsem v právu“.   Jsou tam soudy, to je nekonečný příběh.

Léta se soudí a to dítě trpí. Útočí jeden na druhého, eventuelně to dítě to řeší útěkem. Takže ten útok a útěk najdeme v řadě případů ve vztahu mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi i mezi generacemi.


Max Kašparů

Co dělat, když nemůžete spát? Relaxační techniky. Za zavřenými víčky si začněte představovat pobyt na letní louce prozářené sluncem, louce, která je příjemná a bezstarostná, s bublajícím potůčkem.

Dobrý spánek se vyznačuje tím, že doslova uléhá na víčka do dvaceti až třiceti minut, kolébá nás celou noc a ráno nás opouští, často v podobě rozplývajícího se snu, čilé, svěží a křepké.
Sweet Dreams

Nekvalitní spánek některou z vlastností toho dobrého postrádá. Spánková medicína pak tyto nedostatky dělí na „typické spánkové poruchy“, většinou charakterizované tím, že se navzájem prolínají a tvoří nepřehlednou změť mučivého nočního času.

Nicméně pro pořádek je třeba někde začít, dnes u poruch usínání. Lidi, zejména ty aktivní, často trápí, že nelze usnout na povel. Nelze! Nejen mozek, ale celý organismus, napřed musí snížit obrátky. Tomu může bránit zvýšená aktivace způsobená nejčastěji starostmi, úzkostí, nebo také snahou rychle dořešit problémy.

Také bolesti, i ty malé, se ozvou naléhavěji, když ustane přísun podnětů zvenčí. Tady pomáhají nejvíce relaxační techniky, jejichž nácvik sice nějakou dobu trvá, ale působí pak jako balzám a postrádají rizika prášků na uklidnění nebo na spaní.

Existuje ale také situace v jistém směru opačná, kdy člověk je doslova utahaný jako kůň, únavou se sotva dopotácí do postele, a tam ne a ne usnout. Místo únavy příjemné je doslova válcován únavou bolavou, mozek však odmítá vypnout a žádné rituály ani kouzelné formule nepomáhají.

 Za zavřenými víčky si začněte představovat pobyt na letní louce prozářené sluncem, louce, která je příjemná, hmyzuprostá a bezstarostná, s bublajícím potůčkem.
Až se vám na louce přestane líbit, zvedněte se (v duchu, pochopitelně) a vydejte se na cestu. Ta vás zavede do lesa, kde krásně voní maliny, houby a pryskyřice. Cesta začíná pomalu stoupat a vy po ní jdete vzhůru.

Pak les končí a dostáváte se na otevřenou planinu. Za chvíli cesta začíná zase stoupat, stoupání už je ale strmější, také počasí se kazí, slunce zachází za mraky, začíná foukat studený vítr a plískanice je docela drsná, ale vy jdete neochvějně dál a výš.

Dojdete až na vrchol, zde se obloha opět rozjasní a v příjemném háječku narazíte na paseku. Na ní stojí kaplička, ke které dojdete a okénkem do ní nahlédnete. S tímto zážitkem se vracíte po stejné cestě zpět na louku.
Je už nad rámec této rubriky osvětlovat, co vše se v organismu děje při představě klidu na jedné straně a usilovného pohybu na straně druhé, ale je fakt, že mnoho lidí usne už cestou do kopce. Myslím, že vítězí úvaha: raději spát, než se plahočit a funět.

To, co uvidíme v kapličce, bývá při prvním výletě po dosažení tohoto postupného cíle většinou různě velký nepořádek. A podle autorů této metody, je to obraz naší duše a tím i výzva, abychom si v ní udělali pořádek.

Zdroj: sociální sítě FB

Štítky a MENU

Afektivní neurověda Afrodisiaka Afty Alergie Alternativní medicina Alzheimerova choroba Americké školství Americké zdravotnictví Amerika Anatomie Antioxydanty Ateroskleróza Biochemie Bioklimatologie Blogy Bolest Bolesti nohou Bršlice kozí noha Aegopodium podagraria L. Bylinky Bylinky a spánek cervicocraniální syndrom Cestovní medicina Citový mozek Civilizační nemoci Crux medicorum Dehydratace Demence Dengue Deprese Deprivanti a deprivantství Dětská obezita Dětské lékařství Diabetes mellitus Diferenciální diagnostika Divizna velkokvětá Dna Domácí lékárna EKG Elizabeth Blackwell Emergency emoce Empatie Epidemiologie Erythema migrans Etnika Febrilní křeče Flejberk Fotografie Freud Frustrace Fysiologie Fytoterapie Gastroenterologie Gaudeamus igitur GDX Access Glaukom Google Hemagel Hepatologie Historie Horečka Humor Humor v medicíně Hyperkinetická porucha Hyperplasie prostaty Hyperpyrexie Hypertensní choroba Hypertenze Chirurgie Cholera Cholesterol Chřipka Imunita Infekční koutky Infekční nemoci Instinkty Interna a kardiologie Ischemická choroba Janae Bradley Kašel Klysma neboli klystýr Kognitivní Kráťa Laboratorní diagnostika Léčivé rostliny Ledviny Lékárny Léky nové generace Lymeská Borelióza M.Parkinsoni Marek Slabý Matka a její dítě Max Kašparů Medicina Meduňka Metabolický syndrom Meteorosenzitivita MIKROBIOLOGIE Mikrobiom Mikroorganismy Minerály moderní medicina Motivace Mozek Mozek a drogy MUDr. Jan Hnízdil MUDr. Plzák Munchhausenův syndrom Nefrologie Nemoc z líbání Nemoci dospívání Nemoci prostaty Nemoci štítné žlázy Nemocný vypráví Neuroanatomie a neurofysiologie bolesti Neurologie Nobelovy ceny Novinky a zajímavosti Objevy Očkování Oční (ophthalmologie) Oheň Oldřich Vinař ORL Osobnost lékaře Osobnostní patologie Ostatní Ostropestřec mariánský Paliativní medicina Patologie Placebo efekt Počasí Počítače a diagnostika Porodnictví a gynekologie Porucha metabolismu Pozitivní myšlení Preexisting condition Premenstruační syndrom Prevence Prof. Koukolík prof. Matějček Prof. MUDr. Pavel Pafko Propedeutika Prostata Proteiny Přetížení organizmu Psychiatrie a psychologie Psychoaktivní látky psychoanalýza Psychopatie Psychosomatická medicina pudy Racionální výživa Radost Rakovina prostaty (caP) Relax Rychlá pomoc Sanitka Sanitka Mercedes veteran Serenoa repens Sociální sítě Somatizace a imunita Spánek a jeho poruchy Speciální pedagogika Sport Sportovní lékařství Stáří Steak Steatóza jater Stomatologie strach stres Školní zdravotní služba Tonometry TOPLekar.cz Toxiny Transplantace Třezalka Urologie USA Úvod úzkost Verše Vilcacora Virosa Vitaminy Vlídné slovo Vtipné a pozitivní Zácpa Obstipatio Závislost Zdraví Zdravotní pojištění Ze života lékařů Ze života sestřiček Zvěřina Židovský Životospráva a dlouhý život

Vybraný příspěvek

Šípky a podzimní den ve fotografii

Podzimní den a kapky deště