Úzkost je definována jako stav emocionálního napětí. Strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.

Emoce a strach, nebo úzkost a konfliktní situace

QUOD SEQUITUR, FUGIO, QUOD FUGIT, USQUE SEQUOR (Ovidius, Lásky)

Před tím, co za mnou jde, prchám, co uniká, sleduji stále.

Definice strachu se často plete s definicí úzkosti. Toto překrývání významu snižuje výhody používání dvou různých slov k označení příbuzných, ale odlišných fenoménů. Freud (1917) například psal o reálném strachu a nereálném strachu – a ten druhý označoval jako úzkost. Přitom mezi strachem a úzkostí lze jasně rozlišovat, aniž bychom se museli uchylovat ke specializovaným technickým významům, odlišným od těch, které se používají v běžné řeči: strach můžeme chápat jako určitý způsob myšlení, úzkost jako emoci.

Jedna ze slovníkových definic strachu uvádí: „…děsivé rozpoznání něčeho, co může způsobit zranění, potrestat apod.“ (Webster’s New International Dictionary of the English Language, 1949). Jiný slovník definuje strach jako „možnost, že se stane něco obávaného nebo nechtěného“ (Standard College Dictionary, 1963). Je příznačné, že slovo strach (anglicky fear) je odvozeno od starého anglického slova, znamenajícího pohromu, nebezpečí (Oxford English Dictionary, 1933).
Tyto definice zdůrazňují význam strachu jako zhodnocení aktuálního nebo potencionálního nebezpečí.

V tomto smyslu představuje strach kognitivní proces – na rozdíl od emocionální reakce. Konkrétní psychický proces zahrnuje všimnutí si, uvědomění si nebo očekávání, že se může stát něco nepříjemného. Úzkost je na druhé straně definována jako „…stav emocionálního napětí…“ (Standard College Dictionary, 1963).
Tento stav je charakterizován takovými přívlastky jako napjatý, nervózní, vyděšený, „roztřesený uvnitř“. Pojem úzkosti často používají výzkumníci a kliničtí pracovníci k popisu stavů sahajících od mírného napětí na jedné straně až po děsivou hrůzu na straně druhé.
Mezi strachem a úzkostí nejsou ostré hranice. Jsou mezi nimi plynulé přechody. Je - li strach více méně přiměřenou reakcí na určitý škodlivý objekt, pak úzkost - jde - li nám o maximální zdůraznění odlišností, může být relativně stálou vlastností osobnosti.
Úzkostný člověk se v tomto případě cítí ohrožen, ale neví čím. Úzkostné osobnosti si zachovávají více méně úzkostné způsoby reagování za jakýchkoli podmínek.  

Úzkostnost může vzniknout na základě vrozených dispozic i za přispění silnějších psychických traumat - přetěžování nervové soustavy, konfliktní situace, nepříznivé sociální poměry apod.

Každý člověk se snaží zorganizovat si "svůj svět" tak, aby se v něm cítil bezpečný. Objeví-li se něco neznámého, co daný řád (pravidla, způsob myšlení, konstelaci životních podmínek) náhle naruší, vyvolá to pocity nejistoty, obavy, ale i úzkost a strach.
Mnozí vynikající duchové lidstva se stali oběťmi obav svých současníků proto, že hájili nezvyklé, nové, revoluční názory ve vědě, v technice i ve společenské praxi. I u dětí se objevují úzkosti a pocity ohrožení jako důsledek změn např. sociálního prostředí.
Lidský život nikdy nebyl a také nikdy nebude říší bezpečí. Nejde jen o ohrožení životů násilím a chorobami, ale i o ohrožení mezilidských vztahů, lidských nadějí a plánů, integrity osobnosti atd. Ostatně bezpečí jako životní hodnota má smysl i proto, že existuje nebezpečí a nejistota.
Náš svět má v závislosti na celkové úrovni našeho poznání určitou kognitivní strukturu. Nejasná a prázdná místa se snažíme zaplnit. Úroveň tohoto zaplnění odpovídá našim zkušenostem a znalostem, úrovni společenského poznání, našim pověrám, předsudkům atd. Platí, že nějaké vysvětlení, nějaké zaplnění bílého místa je lidem milejší než žádné, poněvadž z "likvidace" (i když jde jen o likvidaci domnělou) nejasnosti a mnohoznačnosti těžíme snížení hladiny úzkostnosti.

Zejména tehdy zapadne-li znakové vysvětlení harmonicky do celého rámce našich představ, postojů a zájmů. V návaznosti na výzkum vrozených orientačních reakcí, které se u vyšších živočichů projevují zaměřením receptorů na neznámý nebo nezvyklý podnět dospěli někteří psychologové k názoru, že mírná nejistota (nejistota ve smyslu otázky "co je to" nebo "co se to děje či bude dít"( optimálně mobilizuje zvídavost), tj. orientačně pátrací aktivitu.
V situaci, kde žádná nejistota neexistuje (nic nového žádné překvapení), aktivační úroveň je nízká, ochabuje zájem a pohotovost k akci. Je-li naopak situaci příliš nejistá, nepřehledná, inklinujeme k úniku, cítíme obavy a úzkost.

Strach i silnější úzkost jsou prožívány jako škodlivé, nepřijatelné, trýznivé napětí, často s více či méně výraznými pocity nepříjemné tísně v srdeční krajině nebo kolem žaludku. Strach i úzkost nás zneklidňují, vyvolávají v nás tendenci k reakcím averzivního typu (útěk, úhyb, odvrat), které jsou funkčně neslučitelné s činnostmi jiného, nikoli averzivního typu.
Pohotovost k averzivním reakcím je atributem všech emočně negativních reakcí. Averzí však nemusí být jen útěk či úhyb. Tělesným pohybem vyjádřená averze bývá v dnešních podmínkách života nahrazována různými symbolickými a vnitřními modalitami úhybu.

Negativní emoce mohou aktivovat chování, které není přímo útěkem, nýbrž jen náznakem úhybů.


#ÚZKOST #STRACH EMOCE NEGATIVNÍ KOGNITIVNÍ MYŠLENÍ  NEJISTOTA Emoce, Pozitivní myšlení, Strach, Úzkost, Freud, Kognitivní

Šípky a podzimní den ve fotografii

Podzimní den a kapky deště

Buď problém řešíme tím, že zaútočíme, anebo od něj utečeme...

Problém řešíme...nebo utečeme

Bible začíná krutou bratrovraždou prvních dětí Adama a Evy. Čili ty vztahy byly vždycky špatné, ale vědělo se, že je to špatné a neříkalo se tomu prkotina.   Hledalo se řešení, které vedlo k nějakému rozuzlení a pozitivnímu vyústění. Dneska se hledá řešení v obviňování toho druhého a tím jsem s případem hotov, eventuelně já uteču do nějakého opojení a jsem s tím prostě také vyřízen.  

 Buď problém řešíme tím, že zaútočíme, anebo od něj utečeme

 Tady platí dvě podobná slova, která si často ve své psychiatrické praxi uvědomuju, útok a útěk. Buď ten problém řeším tím, že na tebe zaútočím anebo ten problém řeším tím, že od něj uteču. Není dobré ani jedno ani druhé, protože jestliže tě obviním, tak jedním prstem té ruky ukazuju na tebe tím ukazovákem a ty tři ukazují na mě, že já jsem trojnásobně vinen víc než ty.

   A při útěku to nechám nedořešené. Ale ono mě to pronásleduje. Tady bych doporučoval, aby ti lidé ani neútočili ani neutíkali, ale aby řešili nejoptimálnější východisko pro všechny strany.   Zase bych mohl uvádět příklady z praxe a je to třeba střídavá péče u dětí. Dítě se stává obětí, je to nárazník mezi dvěma vagóny a ti rodiče v tom sporu hledají svoje vítězství. Aby okolí vidělo „já jsem v právu“.   Jsou tam soudy, to je nekonečný příběh.

Léta se soudí a to dítě trpí. Útočí jeden na druhého, eventuelně to dítě to řeší útěkem. Takže ten útok a útěk najdeme v řadě případů ve vztahu mezi mužem a ženou, rodiči a dětmi i mezi generacemi.


Max Kašparů

A ty jsi frajer. A frajeři nebrzdí. Pozitivní myšlení a motivace.

Google

Život není namáhavý, pokud se nerozhodneš jinak

Je jednoduché žít naplno a uplatňovat všechny tvé schopnosti, když jsi si jich vědom. Ve skutečnosti ta úžasná hra jménem život vede vždy k vítězství (pokud se zase nerozhodneš jinak). Tvoje malá vítězství jsou vítězství pro všechny kolem tebe. Někdy se tvé okolí brání tvým vítězstvím, protože v nejjednodušším stylu sobectví se cítí ohroženi, připadá jim, že o tebe přicházejí.

 Ale je to jen v jejich hlavě a komunikaci s tebou. Každý se chce mít líp a většina pro to je ochotna i něco udělat. Tito se nebudou bránit tvým malým a velkým vítězstvím, protože vědí, že to je i vítězství pro ně, pro rodinu atd.
Vyvaruj se těch, co brání tvému vítězství, mají úžasnou schopnost brzdit aniž by tušili, že navždy to stejně neubrzdí.

Ale ty jsi frajer. A frajeři nebrzdí.

O štěstí se musí každý zasloužit a postarat se o něj sám. Psychosomatická medicina, Bolest, Pozitivní myšlení, Sociální sítě a civilizační nemoci

Dětské hry  a schody bez starosti 

„Jestliže je to bolest, tak užíváme analgetika. 

Pokud je to infekce, tak antibiotika. Když je to strach, tak antidepresiva. My to potlačíme, ale ta bolest ani ten strach nejsou nemoci jenom příznaky.

Naprostá většina pacientů v ordinaci svými nemocemi, a je úplně jedno jakými, podvědomě sděluje: Pane doktore, já jsem v životě nešťastnej, udělejte něco, abych byl zase šťastnej. 

Ale od toho tady není medicína. Medicína není určená k tomu, aby činila lidi šťastnými. O štěstí se musí každý zasloužit a postarat se o něj sám. Já jim mohu taky napsat antidepresiva, ale chemické štěstí jim opravdovou úlevu nepřinese. Je to skutečně jenom odložení řešení jejich nešťastné životní situace. 

V tomto je naivní spoléhat na medicínu. Lidé nechápou, co se to s nimi děje a necítí se, jsou smutní, protože nevidí naději. Nevidí, co se děje ve společnosti, rezignují a přicházejí hledat řešení do ordinace. 

Já jsem se o tom bavil s kolegyní na psychiatrii. Říkala, že antidepresiva by se už mohla vydávat někde v samoobsluze, že na to nemusela studovat medicínu. 

Lidé, kteří trpí v současné době úzkostmi, depresemi a strachem, tedy těmi obrannými reakcemi, tak jejich organismus ještě vzdoruje. Je to zpráva o tom, že ještě něco cítí, nejsou úplně zlomení a tím společenským systémem zdevastovaní. 

Zatímco ten, kdo je na tento společenský systém adaptován, tak je v podstatě postižený. On je nemocný, protože když se adaptujete na něco patologického, tak se stáváte součástí té patologie. Úzkostní a depresivní lidé jsou v podstatě ještě vzdorující, bojující a hledající, ale zatím moc nenacházející. Je to ale určitá naděje. 

Až porazíte poslední strom, až otrávíte poslední potok, až vylovíte poslední rybu, tak zjistíte, že peněz se nenajíte.

Zdroj: psychosomatické memento a sociální sítě

O imunitě dětství středouším zánětu rýmě a vývoji dítěte obecně

Ilustrační obrázek dítěte na historické tříkolce připomene
dobu, kdy děti pobývaly více venku a měly dostatek pohybu

Přichází období všelijakých nachlazení a nemocí, kterého se hrozí zvláště maminky s malými dětmi. Ale podle lékařů je nastydlé dítě důkazem správného vývoje. Děti, které byly hodně nemocné v dětství, se v pozdějším věku v ordinacích příliš často neobjeví. Naopak přijde-li dospělý pacient a řekne: „Kolega přede mnou dvakrát kýchne a já to hned chytnu.“, rozpozná v něm často lékař dítě, které mu matka před dvaceti lety pořád vodila kvůli hloupostem…

Malé dítě si totiž musí v raném věku vytvořit do života protilátky proti základní škále mikrobů a virů. Jen tak může do budoucna získat silný imunitní systém. V dospělosti už se to dohnat nedá. Když se jako rodiče vůči dítěti chováme příliš opatrnicky a protektivně, je to malér - bráníme totiž imunitnímu systému, aby dozrál a vytvořil si dostatek protilátek do života v dospělosti.

Děti by se měly odmalička hodně otužovat, chodit do přírody. Měl by se jim dát prostor, aby si mohly hrát i trochu „ve špíně“, aby se nepohybovaly ve sterilním prostředí, kde se nesetkají s infektem, s běžnými alergeny – tedy s látkami, které pak považujeme za cizorodé. Když se náš imunitní systém s těmito látkami setká záhy, rozpozná je už vždycky v budoucnosti jako běžné a případná alergická reakce se nevytvoří.

Sluch a logické myšlení

Dřív byl běžný kontakt populace s letními alergeny – mnoho lidí se podílelo na žních a nikdo neměl senné rýmy. Dnes městské dítě neví, jak vypadá rozemleté zrno, nepřijde do styku s přírodním kravským mlékem, všechno je uměle zpracovávané… takže se objevují alergie i na obyčejné potraviny jako mléko, zrno, vejce atd. Bohužel, dorůstá generace, která má díky strašlivé protekci svých rodičů nedovyvinutý imunitní systém. Často dítě jednou kýchne, dostane rýmu a maminka už ho strčí do postele. Má-li rýmu bez teploty, může dítě normálně fungovat. Něco jiného však jsou uši! Špatný sluch v dětství omezuje rozvoj řeči a následně i vývoj logického myšlení.

Vědci vědí už dlouho, že pro rozvoj řeči je nejdůležitější období od narození do prvního roku života. A zcela určujícím momentem pro zdravý rozvoj řeči - a tím i myšlení - je sluch.

V posledních letech se čím dál víc objevují záněty středouší i u těch nejmenších dětí. A ušních onemocnění přibývá nejen u předškoláků a malých školáků (kolem desátého roku končí vývoj Eustachovy trubice a dutin, takže středoušní záněty ustávají), ale i u dospělých v podobě zhoršeného sluchu. Hlavní příčinou potíží je náš životní styl, životní prostředí a zvláště fakt, že lidský aparát za ta tisíciletí, co je člověk jako živočišný druh na světě, není uzpůsoben pro život v takovém hluku, jaký přináší dnešní doba. Dnes trpí nedoslýchavostí už lidé ve čtyřiceti letech, což dřív bývalo téměř výhradně problémem dost starých lidí. Proto odborníci doporučují dobře hlídat uši malým dětem, otužovat se a nezchoulostivět.

Pokud totiž dítě špatně slyší, dochází k opožděnému vývoji řeči. Malý človíček nemůže správně napodobovat zvuky, nesprávně vyslovuje jednotlivé pojmy a potíže se hromadí. Takže když si občas některá maminka libuje, že „kluk si sám vyhraje, má svůj svět“, nedochází jí, že svět jejího potomka může být i světem izolace, do kterého vnější podněty nemohou pronikat. A to je chyba. Proto dohlédněte na to, aby vaše děti měly uši v pořádku!

Když má dítě středoušní zánět, dostane antibiotika, po pár dnech lékař zkontroluje zhojení bubínku, ale k pečlivému vyšetření sluchu už většinou nedojde. Na problém se přijde třeba až v první třídě, kdy je školáček stírán pro chyby, za které vůbec nemůže.

Jak se pozná, že malé dítě špatně slyší? Pouští si televizi hodně nahlas. Mívá chrapot – křičí, protože se potřebuje slyšet. Maminka obvykle říká: „Začal trochu později mluvit, rád si sám hraje, na volání moc nereaguje…“

Rýma v uších

Míval-li časté záněty uší jeden z rodičů, je pravděpodobné, že bude mít podobné trápení i potomek. Proto při náznaku podezření navštivte včas lékaře. Moderní diagnostické metody zjišťují kvalitu sluchu např. přes reakce mozku na zvukové podněty, takže je možné vyšetřit i nemluvně.

Zkušenost ukazuje, že prodělá-li dítě do prvního roku života středoušní zánět, provázejí ho obvykle bolesti uší celým dětstvím. Lékaři předpokládají, že příčinou ranných ušních problémů může být už porod. Jak se hlavička tlačí úzkými porodními cestami ven, dojde někdy k neplánovanému průniku plodové vody do středouší, což negativně ovlivní jeho dozrávání. Plodová voda zřejmě způsobí změny na tkáni, která pokrývá Eustachovu trubici.

Stěna trubice, která je u zdravého člověka hladká, začne z patologicky vytvořených mucinózních buněk a sekrečních žlázek dlouhodobě produkovat hlen, podobný tomu, který se tvoří na sliznicích v nose. A hlen je samo sebou ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie. Takže slyšíme-li rčení: „vrazila se mu rýma do uší“, neznamená to jen průnik rámy přes Eustachovu trubici z nosu. Spíše jde o to, že se ucho chová v podstatě jako nos - hlen se ve středouší tvoří sám. Takové dítě mívá denně „špinavé“ uši. A nejen to: hustý sekret se hromadí v bubínkové dutině a pak při sebemenším nachlazení na bubínek tlačí. A i když si dítě na bolesti ucha stěžuje jen mírně, protože vždycky nemusí jít o hnisavý zánět, přes hlenovou výplň nemůže dobře slyšet.

Mandle jsou součástí lymfatického okruhu a imunitního systému

Jde-li dítě celou zimu z rýmy do rýmy, bolí ho uši, bývá první pomocí – nezabere-li klasická léčba antibiotiky – odstranění zduřelé nosní mandle.

„Pokud se nosní mandle zvětší tak, že brání provzdušňování středouší a Eustachovy trubice, musí ven. Přebujelá tkáň je zároveň ideálním prostředím pro nejrůznější bakterie, které se v prohřátých mandlích drží, takže i když je dítě zdánlivě zdrávo - moc nesmrká, nemá teploty - pořád v něm nemoc sedí. Často se bakterie drží i v dutinách. Takové dítě špatně dýchá, má pořád pootevřená ústa, kruhy pod očima, sklený pohled, huhňá, mluví nosem, je unavené, uzavřené, nereaguje na vnější podněty, protože špatně slyší…

Proč nám matka příroda vlastně tenhle podivný dáreček, kterého se dnes mnoho lidí v ranném věku musí zbavit, nadělila? A k čemu jsou hleny, které tak zběsile frkáme celou zimu ven?

Jednoduše řečeno: v nose se na sliznicích zachycují nečistoty a prach ze vzduchu, který vdechujeme. Jsou jakýmsi filtrem, čističkou, stejně jako mandle o kus dál. Kromě toho jsou mandle i důležitým shlukem velmi užitečných buněk, v nichž se tvoří protilátky a vyvíjí náš imunitní systém.

Zkuste si představit, že s každým vdechnutím vchází do těla novorozeňátka úplně nová směsice neznámých látek. A právě mandle je oťukají, prozkoumají a uloží do svého buněčného computeru: „Pozor! Toto je látka cizorodá, té se musíme bránit. A naopak téhle se bát nemusíme…“ Tak se s každým vdechnutím pomaloučku buduje náš imunitní systém, což samozřejmě trvá léta, celé dětství a mládí. A čím víc toho do computeru uložíme, čím víc toho náš organismu prozkoumá a vyhodnotí, tím odolnější budeme v dospělosti proti nemocem.

Dana Emingerová

Mozek a trénování paměti. Diagnostika syndromu demence. Prof. Pafko a sport. #Alzheimerova choroba, Demence, Diferenciální diagnostika, Mozek, Neurologie, Pozitivní myšlení, Psychiatrie a psychologie, Stáří.

Prof. Pafko trénuje na kole a má stále vynikající paměť

Trénování paměti
jako efektivní nástroj proti mentální deterioraci u stárnoucí populace.

To, co vidíme, slyšíme, chutnáme nebo čicháme, se promítá do odpovídajících center v mozkové kůře. 
Na chvilku. Pokud si máme tyto otisky zapamatovat, musí z mozkové kůry postoupit do části mozku jménem hipokampus, kde je každému vjemu přidělen jakýsi dočasný čárový kód. Podle tohoto kódu je náš mozek schopný později vzpomínku vytáhnout a použít.
Protože se ale denně potkáváme se spoustou vjemů, mozek některé vypouští a nechává si jen ty důležité. Třeba podpořené silnou emocí (i negativní) nebo častým připomínáním.
Hipokampus (lat. hippocampus - mořský koník) je součástí velkého mozku. Umístěn je ve střední části spánkového laloku, jeden v pravé a druhý v levé mozkové hemisféře. Je součástí limbického systému a hraje velkou roli při krátkodobém uchovávání informací a při prostorové orientaci.

Při Alzheimerově chorobě je hipokampus mezi prvními částmi mozku, která utrpí poškození. Poškození hipokampu může také způsobit nedostatek kyslíku (anoxie), zápal mozkových blan nebo epilepsie střední části spánkového laloku. Lidé se značným poškozením hipokampu trpí poškozením paměti a neschopností ukládat nové informace.
Patofyziologickým mechanismem kognitivních poruch jsou strukturální změny mozku
 primárně neurodegenerativní (např. Alzheimerova, Parkinsonova chor.)
či sekundární (např. vaskulární demence, intrakraniální expanze).
U tranzitorních a reverzibilních poruch (hypotyreóza, delirium) jde o funkční postižení neuronu. V obou případech nacházíme poruchu metabolismu neuromediátorů (acetylcholin, serotonin, dopamin ad.), glukózy a zhoršenou funkci postižených oblastí (SPECT, funkční magnetická rezonance).

Nejzávažnější kognitivní poruchou je demence , která je definována jako „ komplexní klinický syndrom charakterizovaný poklesem až ztrátou globálních intelektových schopností v důsledku organického postižení mozku, která je obvykle ireverzibilní a trvale progredující a nepříznivě ovlivňuje pracovní a sociální funkce pacienta.Trvání poruchy je nejméně 6 měsíců. Nejsou přítomny poruchy vědomí" (MKN 10, DSM IV).
Symptomy demence jsou přítomny u více než 50 onemocnění a v etiopatogeneze se uplatňují genetické, vaskulární, metabolicko-toxické a lékové vlivy, neuroinfekce a další faktory.

Mírná kognitivní porucha je nově diagnostikovaná klinická jednotka, která nedosahuje hloubky ani intenzity demence. Předpokládá se, že jde o časnou (preklinickou) fázi demence, což podporují i některé neuroanatomické nálezy. Prognosticky 50 až 80 % nemocných během několika let progreduje do demence.

Deprese je charakterizována vystupňovaným smutkem, který je často doprovázen i kognitivními symptomy (porucha paměti, bradypsychismus). Začátek je relativně náhlý, nebývají poruchy orientace ani konstrukčních schopností a léčba antidepresivy zlepší i kognitivní poruchu.

Delirium (akutní stav zmatenosti) je definováno jako akutně vzniklá tranzitorní globální porucha kognitivních funkcí. Od demence se liší rychlým nástupem během hodin a kolísáním kognitivní poruchy (zhoršení paměti, dezorganizované myšlení,dezorientace) v průběhu dne. Je přítomna kvalitativní porucha vědomí, pozornosti a myšlení, zvýšená psychomotorická aktivita, neklid, agitovanost nebo naopak útlum a měnlivost příznaků. Delirium je nejčastěji vyvoláno léky, alkoholem, vysazením návykových látek, akutním onemocněním (kardiální dekompenzace, infekce, trauma), hypoxií nebo metabolickou poruchou.

U benigní poruchy paměti je mírná porucha výbavnosti získané informace. Vštípivost (zapamatování) a zpracování informace až na mírné zpomalení nebývá porušeno, někdy bývá lehce snížena pozornost. Porucha je benigního rázu, tzn. že přechod do demence není častější než u běžné populace (incidence 1-2 % ročně).

Fyziologické stárnutí mozku není doprovázeno závažnější kognitivní poruchou.

Přečtěte si také.......Mozek a jeho aktivní stimulace


Literatura: Koukolík F., Jirák R.: Diagnostika a léčení syndromu demence, Grada Publishing, Praha, 1999


#Alzheimerova choroba, Demence, Diferenciální diagnostika, Mozek, Neurologie, Pozitivní myšlení, Psychiatrie a psychologie, Stáří

Mozek a jeho aktivní stimulace

Prof. MUDr. Pavel Pafko
a přátelé velocipedisté

Možná už o tom něco víte

a pilně trénujete už tím, že jste aktivní a dynamičtí jedinci ve svém životním stylu a všimli jste si, že někteří lidé jsou pružní, adaptibilní, šikovní a žijí naplno. Svůj mozek tedy trénují v různých lokalitách a neválí se jen rozloženi v autech nebo na gauči!
Co je fyzická krása už tušíme a je nám to předkládáno denně v mediích. Co k tomu říci...mozek je centrální systém, lékaři označovaný zkratkou CNS (centrální nervový systém)

10 rad, jak posílit mozkovou aktivitu

- Ráno jeďte do práce jinudy, než jste zvyklí. Trasy co nejvíce střídejte.
Opakovanou cestu už mozek skoro nevnímá. Nebraňte se pořízení nového typu mobilu nebo počítače jen ze strachu, že ho nebudete umět ovládat.
- Zkuste někdy vyzkoušet, jak jste závislí na jednotlivých smyslech. Orientujte se třeba v koupelně při zhasnutém světle jen pomocí hmatu. Stejně tak si můžete večer připravit oblečení a ráno se zkuste se zavřenýma očima obléci.
- Střídejte pravou ruku s levou. Pohrajte si s tím, váš mozek bude najednou pracovat zcela jinak. Čištění zubů patří mezi úkony, které jsou nejvíce zautomatizovány.
Pokud k tomu použijete nedominantní ruku, bude více zapojena opačná strana mozku než obvykle. Stejně tak se můžete druhou rukou holit, česat nebo líčit.

Přátelé z klubu historických kol (velocipedů)

- Využívejte všech příležitostí, jak promluvit s neznámými lidmi.
Nekupujte si lístek na tramvaj v automatu, když můžete prohodit pár slov s prodavačem ve stánku s novinami.
- Snažte se vyhýbat stresovým situacím, protože se při nich vyplavuje hormon kortizol. O tom se s nadsázkou říká, že škodí mozku jako cholesterol srdci. Zabraňuje totiž vytváření nových paměťových stop a ztěžuje vybavování těch starých.
- Hrajte si! Karty, šachy, scrabble, hry typu pexeso, řešte paměťové úlohy. Otočte si hodinky na ruce o 180 stupňů a posuňte čas o hodinu a čtvrt dopředu. Při každém zjišťování, kolik je vlastně hodin, musíte počítat se změnami, které jste provedli. Posunutí času měňte každý týden.
- Čtěte knihy, časopisy, noviny či internetové stránky.

Co se dovíte a co stojí za zapamatování, předávejte dál.

- Buďte kreativní, pište dopisy, vtipné SMS, glosujte dění kolem sebe, malujte, veršujte, zpívejte si. Neumíte tančit? Naučte se to!
- Vydejte se na jízdu, která nemá předem daný cíl. Podmínka je jediná - nesmí vést tam, kde už jste byli.
- Úkolujte mozek, večer se snažte vzpomenout si na detaily z porady, v posteli si opakujte cizí slovíčka jazyka, který se právě učíte, a spojujte je s konkrétními obrazy.

Poznámka: nemáte čas? Udělejte si rozvahu a čas objevíte. Na fotografii aktivní veselí přátelé velocipedisté co nikdy nepoznají mozkovou atrofii...
Pro ty co jim to v té bedně trochu myslí a chtějí vědět něco více o paměti od prof. MUDr. Koukolíka je tu skvěle vyprávěné video!

Pan profesor MUDr Pavel Pafko na setkání velocipedistů video a pár slov

Profesor Pavel Pafko na historickém kole

Při manipulaci s fotoaparátem se rozhovor nezdařil, ale snad i ty videozáběry něco řeknou. Nálada je aktivní a přátelská, jak už to na setkáních bývá. Počasí se vydařilo a panu profesorovi Pafkovi to oblečení sekne. Všechny natočené záběry jsou k vidění na YouTube.

Uvidíte historická kola a pár přátel velocipedistů na setkání před hospodou u Reinerů jednoho zářijového dne ráno...

Cituji z medií odpovědi pana profesora:

Jak si udržujete kondici?

Sportem. Chirurg se nad operačním stolem hrbí a při operaci pacienta prostojí na stejném místě denně několik hodin, dýchá anestetika. Proto kompenzace sportem.

Hodně jezdím na kole, o víkendu pravidelně. Jezdím i na vysokém historickém kole - v posledních letech každoročně trasu z německého Pasova do Vídně, což je asi 300 kilometrů. Když mám čas, plavu v podolském bazénu, jezdím na kajaku po Vltavě a na Orlíku, kde mám chatu, rád nazuji kolečkové brusle a také trochu běhám.

Poznámka: videa jsou hotové s hudbou Trio Swing a k dispozici na YouTube např. tady....ukazují dobře atmosféru setkání velocipedistů i historická kola.

Chirurgie, Operace, Transplantace, Velocipedy, Sport, Ze života lékařů, Pozitivní myšlení

Věk to je to co bolí víc než minulost pokud je stáří vyrovnané

 O budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit 

Autor je psychiatr, katolický kněz a docent na univerzitě, žije v Jihlavě...

Minulost – hovořit o minulosti znamená být k smíchu, nikoho to nezajímá, všichni jsme to slyšeli mnohokrát a často to ani není pravda. Někteří sice soucitně naslouchají, ale mají toho dost. Doporučuje se upozornit „stárneš“a pod.
 Budoucnost - je k pláči, rovněž o budoucnosti není dobré příliš hovořit ale je nutné se připravit, na př.madla v koupelně a na záchodě, optimální teplo, teplá voda, výtah či doprava po schodech, zuby, brýle ,čitelný mobil, naslouchátka pro hluchnoucí. Nedoslýchavost nesmírně popuzuje.
Přítomnost je nejdůležitější, je třeba ji náležitě využít.

Doporučení : - mít jeden domov, který důvěrně známe a kde jsme spokojeni
- nešetřit, již nebude příležitost úspor využít, potomci to rozhází
- uvědomit si svoji nedůležitost
- starat se o přiměřené zdraví
- být samostatný bez partnera, umět si uvařit, vyprat a pod., u žen zvládat mužské činnosti
 - mít přátele pozitivně laděné, tam,kde se jenom naříká a nadává, tam nechoďte
 - ve společnosti mluvte přiměřenou intenzitou, příliš hlasitá mluva odpuzuje
- mít dostatek času, říci „nemám čas“ znamená buď „nechce se mi“ nebo „jsem neschopný“
- nic nemusíte
 - mějte svůj majetek, byt, peníze, žít každý za své, říkat si o peníze je ponižující
- nenechat si mluvit do života, ať si mladí nechají své rady pro sebe
- mladým do ničeho nemluvit, poradit jenom pokud se zeptají a odpovědět pokud možno to, co chtějí slyšet
- připustit, že jsme sami v minulosti udělali mnoho chyb
- nepředstírat mládí a chuť na sex, když není
- nedělejte dětem obětavou tchyni, tchána, péče o vnoučata již není povinnost
- přiměřeně se pohybovat, cyklisté s přilbou a kartou zdravotní pojišťovny
- e-mail neposílat mladým, mají jiný vkus, vzbuzujeme soucit
- nepředvádět se, je to trapné
- oblékat se přiměřeně věku, ne příliš mladě
- nepřejídat se, nekouřit, přiměřeně pít alkohol
- výchova seniorů je nesmysl
 - velmi důležitá je čistota, denně má být koupel, zápach odpuzuje
- pravidelně používat internet

Poznámka autora: CICERO Cato starší o stáří

U Sparťanů jsou nejváženější úředníci nazýváni geronti, což znamená starci, jen starci také tento úřad zastávají. Vůbec budete-li chtít číst nebo slyšet o poměrech u jiných národů, zjistíte, že největší státy byly rozvráceny mladými lidmi, kdežto starci je zachraňovali před pádem a zaváděli v nich znova pořádek.
Jak mohli jste svůj mocný stát tak rychle zničit, povězte!
Kromě jiných důvodů na tuto otázku se uvádí také toto: Vždyť politiku dělá teď jen samý hloupý mladíček.

Nerozvážnost je zřejmě chybou "kvetoucího" mládí, prozíravost předností pokročilého stáří.
- Ale slábne paměť...
Souhlasím, jestliže ji necvičíš, nebo jestliže jsi od přírody trochu těžkopádnější. Neslyšel jsem, že by nějaký stařec zapomněl, kde si zakopal poklad. Staří lidé si pamatují vše, co jim leží na srdci: kdy se mají dostavit k soudu, kdo jim co dluží, komu jsou sami dlužni. Duševní síly zůstávají zachovány i v pokročilém věku, jen když zůstane zachován zájem a horlivost, a to nejen u mužů slavných a zastávajících veřejné úřady, ale i v životě soukromém a prožitém v klidu.

Tolik Cicero. A teď se už stáří neděste. Je to součást života.

Dobrý praktický vtip: Víš, co znamená nápis K + M + B napsaný křídou nade dveřmi? To je
upomínka pro důchodce před odchodem z domu. Klíče + Mobil + Brýle...

O stáří a stárnutí aneb Dlouhý život i pro vaši pračku

Pozitivní stáří a humor

Hoja hoj, do důchodu se boj

Jedu domů vlakem z práce, je mi 73 let (o řidičák jsem již přišel jako zdravotně nezpůsobilý). Poté, co mi ve vlaku štípne lístek průvodčí s berlemi, vystupuji. Vystupuji velice opatrně. Mám totiž jen jedno oko. To pravé mně vypíchl 70-ti letý oční chirurg při odstraňování šedého zákalu, když se mu třásly ruce, protože měl Alzheimera.

Z lokomotivy vytahují strojvedoucího na invalidním vozíku nádražní halou, kterou hlídá poloslepý policista podpírán dvěma hluchými kolegy. Vycházím ven a jdu na tramvaj, řidička žádá cestující, aby jí řekli, kde má zastavit, protože trpí ztrátou paměti.

Vystupuji a mám hlad, v restauraci mi číšník oznamuje, že jídlo dostanu, jakmile se podaří dostat kuchaře z kómatu. Objednávám si pivo, kterého číšník kvůli třesu rukou půlku vylije, než dojde k mému stolu. Chci zaplatit, ale číšník nerozezná stovku od tisícovky! Jdu domů, tam se mě ptají mé děti ve věku 48 a 50 let, jestli bych jim nemohl najít nějakou práci? Ne, děti moje, na to jste ještě příliš mladí.

Večer jdu do Národního divadla na Labutí jezero. Představení je hned v prvním dějství zrušeno, protože 68-mi letá baletka, představitelka hlavní role, padá a láme si krček kyčelního kloubu. Vracím se domů. Odložím obě protézy. Pustím televizi a sleduji celostátní oslavy narozenin prezidenta Kalouska, který se k naší radosti v plné síle, zdraví a svěžesti dožívá 120 let…

Technika a mladší stáří

-
Je to tak.
1 - 20 mladší mládí,
20 - 40 starší mládí.
40 - 60 mladší střední věk,
60 - 80 starší střední věk.
80 -100 mladší stáří,
100 -120 starší stáří.
Takhle je lidské tělo podle autora naprogramované a všechno, co se stane proti tomuto schematu, je způsobeno něčím špatným zvnějšku nebo špatnými postupy vůči vlastnímu tělu jeho samotným majitelem.
Že to lidské tělo obecně je schopné dokázat, dokládají příklady lidí tady i ve světě, kteří přes tu stovku skutečně žijí dál.
Použito: Ze zdroje email, internet a G+

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

Myslete pozitivně o stárnutí a žijte déle

Buďte pozitivní a přidejte 7,5 roku do vašeho života:

Výzkum ukazuje, že, jak vnímáte stárnutí ovlivňuje to, jak dlouho budete žít. Ve studii 660 lidí, ti s více pozitivním vnímání vlastního stárnutí žili v průměru o 7,5 roku déle. Tento efekt zůstal i po přidání dalších faktorů, jako je věk, a byl ovlivněn pohlavím, příjem, osamělost a zdravotní stav.

Můžete se těšit na stárnutí, když jste mladí:

Studie porovnávala úmrtnost na 660 účastníků studie jejich odpovědi na průzkumu před 23 lety. Proto může upravit vaše vnímání stárnutí, zatímco vy jste ještě mladí mají obrovský vliv na délku života.

Nikdo neví jistě, proč pozitivní postoj vede k prodloužení života. Výzkumníci věří, že pozitivní myšlení může zvýšit o stárnutí člověka jak bude žít, a činí ho odolnější vůči nemoci a aktivnější a má dobré zdraví. Další vysvětlení bylo dané, že psychický stres stárnutí je nižší, pro lidi, kteří mají pozitivní postoj, pozitivní myšlení a snížení stresu rovněž souvisí.

Co je debata o stárnutí?  Dobrá otázka. Naše společnost ocení mládí a krásu především. Zprávy o stárnutí inklinují a zdůrazňují negativní aspekty. Ale stejně jako dobré víno, lidé by měli být lepší když stárnou. Zkušenosti v kombinaci s dobou splatnosti, poskytuje skvělý přehled starších lidí. Starší lidé jsou více v kontaktu s spiritualitou a prioritami, které mají skutečnou hloubku. Dodržováním jednoduchých zásad zdravého životního stylu si můžete uchovat své zdraví a energii na celý život.

Jak pozitivní postoje v porovnání s jinými ovlivňují dlouhověkost :

• nízký krevní tlak: 4 roky

• nízká hladinu cholesterolu: 4 roky

• zdravé tělesné hmotnosti: 1-3 roky

• nekouří: 14 let

• pravidelné cvičení: 1-3 roky

Zdroj: Levy BR, et al. Dlouhověkost se zvýšil o pozitivní vnímání vlastního stárnutí. věstníku osobnosti a sociální psychologie . 2002 srpna, 83 (2) :261-70.