Ilustrační obrázek je originální práce na zdi podle silnice u řeky
Pročítám si pracovní inzeráty v USA a překvapují mne požadavky zaměstnavatelů.
Vždy se vyžadují sociální dovednosti (schopnost empatie, schopnost efektivního řešení konfliktů, schopnost vstřícné komunikace, pozitivní naladění, oční kontakt a zájem o klienta). Je jedno, zda se jedná o profesi ve školství, zdravotnictví nebo v obchodě či v restauraci. Evidentně, tzv. měkké dovednosti se cení víc než profesní dovednosti, protože vstřícný pracovník přinese společnosti užitek a klienty. A vzpomínám na jednoho prodavače v našem místním obchodě v USA.
Každý zákazník znal jeho jméno. James prodával a za pultem si hlasitě zpíval. Zákazníkům nabízel přízeň i show. Bylo evidentní, že svoji práci měl rád. Nikdy nezapomněl pozdravit zákazníka a usmát se. Zajímal se o životy jiných. Myslím si, že v ČR trochu podceňujeme důležitost sociálních dovedností.
Lékař, ač odborník ve své profesi, často neumí komunikovat s pacientem nebo prodavač, který se na zákazníka ani nepodívá nebo servírka, která je nevstřícná. A stačí tak málo. Prohodit pár slov, podívat se do očí zákazníkovi či klientovi a usmát se....
Poznámka: Speciální pedagožka Jana Bradley žila přes dvacet let v americkém New Jersey.
Několik let učila děti s kombinovaným postižením, pracovala v soukromém doučovacím centru a v centru testové přípravy. Janae Bradley publikuje postřehy z českého školství tak, jak ho vidí její „americké“ dcery. Píše články pro česká média a přednáší na témata související se školstvím.
Je rovněž aktivní na sociální síti Facebook, kde má řadu vybraných a zajímavých přátel.
ADHD (Attention Deficit and Hyperactivity Disorder) je velmi častá psychická porucha projevující se špatnou koncentrací pozornosti a hyperaktivitou.
Zpočátku bylo diagnostikováno hlavě u dětí jako „malé“ organické poškození mozku. I dnes je u dětí stále častější. Dospělí jsou ji vystaveni tehdy, když se musí znovu a znovu po vyrušeních soustřeďovat na duševní práci. Je např. prokázáno, že kardiovaskulární nemoci, zvl. infarkt myokardu je daleko častější než jinde, protože lidé jsou vystaveni hluku startujících a přistávajících letadel. Letišť však naštěstí tolik nepřibývá. Přibývá však lidí a dětí, které sledují často televizi.
Televize nahrazuje rozhovor s někým z rodiny nebo přáteli. Oběťmi televize jsou hlavně děti. I ty, které se dříve rády dívaly na pohádku, se začínají při pohádce nudit. Je to „pořád stejné.“ Pořád je tam stejná pyšná princezna, pořád stejný král Miroslav. Jsou pro ně přitažlivější rychlé střídající se šoty reklamy. Rodiče posadí dítě k televizi a mají od něho pokoj. Přizpůsobuje se tomu i beletrie. Sotva se dnes často kupuje Tolstého Válka a mír nebo několikadílný román Jih proti severu. „Čtou se“ leda komiksy a témata těchto románů. Není náhodou, že Nobelovy ceny za literaturu dnes dostávají autorky relativně krátkých povídek jako třeba Alice Munroová.
Pan doktor je také blogger jako my!
Pamatujte si. Je mu 88 let. Vzdělaný lékař, zkušený uznávaná zejména v Americe, kde stále přednáší...co on řekne patří do zlatého rámečku a je k nezaplacení!
MUDr. Oldřich Vinař. Pamatuj! Přehrajte si pokud vám bude zle přátelé. Depku odstraníte a slova pana doktora vás zdravě nakopnou!
Jednoduché řešení klidové zóny se už bez sluchátek v uších neobejde....
Diagnostika, anamnestické postupy, technologie mediciny a řešení
Po dlouhé době jsem navštívila pediatra (drobné zranění zápěstí mé dcery) a byla jsem překvapena postupem lékaře. V ordinaci se zjevil po půlhodině, frustrovaný a omluvil se za zpoždění. Na vyšetřovací stůl si vybalil notebook a začal dávat dceři otázky. (Dcera seděla na židli, zatímco vyšetřovací stůl okupoval počítač.) Info zapisoval do počítače, který mu automaticky generoval další otázky, na které se lékař ptal.
20 minut ťukal do počítače a rozčiloval se, že ten nový systém medicíny je ubíjející.
Pak zběžně prohlédl zápěstí a omluvil se, že místo aby trávil čas s pacientem, tráví čas vyplňováním jakýchsi protokolů a algoritmů v počítači, ale tohle jsou nové postupy. Diagnózu stanovuje počítač.
A já mu řekla, že s ním soucítím, protože ani učitelská profese už není o učení, ale o vyplňování tisíců kódů v počítačových formulářích a že učitelé už neučí, ale sedí u počítačů a že jednotné algoritmy nařízených postupů ubíjejí selský rozum, vlastní myšlení, potlačují instinkt a individualitu člověka a zeptala jsem se ho, zda nemá strach, že tento nový druh počítačové diagnostiky výhledově nezničí schopnost lékaře fundovaně diagnostikovat a vyšetřovat.
Řekl mi, že moji obavu sdílí i lékařská obec a že on je rád, že už to má za pár a že je rád, že není mladý a řekl mi, že byrokratický systém a komplikované technologické protokoly zpomalují postupy, potlačují lidské dovednosti a myšlení a že se nemůžeme divit, že pilot neumí přistát s letadlem.
Z debaty k příspěvku vybírám: Ta počítačová diagnostika je předepsaná pojišťovnou? Přesně tuhle otázku jsem lékaři položila. Odpověděl, že počítačová diagnostika je nový trend, který bude postupně plošně implementován ve zdravotnictví. A že je to hlavně prostředek, jak se lékaři mohou chránit proti potenciálním soudním sporům. Že lékaři zatím počítačovou diagnostiku používat nemusejí, ale když se vynoří soudní spor, pokud nepoužili diferenciální diagnostiku prostřednictvím počítačového algoritmu, jsou v nevýhodě. Pediatrická praxe, kterou pro zdravotní péči mých dětí používám, se stala součástí programu tzv. advocare, takže tuto, pro lékaře, ochrannou strategii již zavedla. Systém zpomalil péči o pacienty, frustruje zdravotníky, ale chrání lékaře, protože je částečně zbavuje zodpovědnosti.
.........
A dnešní přístup lékaře mi nápadně připomínal přístup opraváře pračky z minulého týdne. Ten přišel prozkoumat pokaženou pračku, vytáhl notebook, do kterého psal příznaky a na můj dotaz, proč potřebuje počítač, lámanou angličtinou odpověděl, že počítačový algoritmus na základě příznaků stanoví příčinu problému a doporučí řešení. Řešení pokažené pračky vyžadovalo léčbu za cca 500 dolarů, což vzhledem ke stáří pračky bylo neefektivní. Když jsem se ho zeptala, zda by byl schopen najít problém bez pomocí počítače, řekl, že standardní postup je konzultovat počítačový program a že opraváři v dnešní době používají zásadně troubleshooting programy a algoritmy a nejsou vycvičení k hledání problémů a k fyzickému zkoumání praček, které jsou natolik složité, že jim nerozumí a analýzu problému zvládne jen počítač.
.....
Budoucnost vypadá lákavě - s pomocí správného programu si bude časem moci každý sám stanovit diagnózu porouchané pračky, auta, ruky, srdce... Poté přijdou na řadu programy, které budou pomocí robotů provádět i všechny opravy.
Pojištění je zdravotní a záchranka na Václaváku ráno je ilustrační...
Ukázka z elaborátu o zdravotním pojištění v USA, na kterém právě pracuju. Úryvek z odstavce, který pojednává o volbě a nakupování zdravotního pojištění....
"Člověk, který se rozhodne pořídit si zdravotní pojištění, musí disponovat nejen dávkou inteligence, aby se v nabídce vyznal, ale také dávkou předvídavosti či telepatie. Každá pojišťovna nabízí stovky druhů pojištění v různých variacích a kombinacích. Řečeno stručně, čím větší spoluúčast pacienta, tím příznivější cena. Pokud se rozhodnu, že prvních 20 tisíc dolarů zdravotní péče (každý rok) zaplatím z vlastní kapsy a teprve pak se pojišťovna bude procentuálně spolupodílet, zaplatím menší měsíční částku, než když budu mít zájem o pojištění, které se bude finančně podílet příznivěji. Takže, můžu myslet pozitivně a doufat, že neonemocním a zaplatit si levnější pojištění, nebo předvídat potenciální katastrofu a pořádně si připlatit za pojištění proti nepřízni osudu.
Zdraví jako komodita. Jako auto nebo jako dům, který pojistím proti požáru či povodni nebo budu doufat v klimatickou přízeň a v pravdivost dlouhodobé předpovědi počasí, risknu to a nepojistím se. Dilemata typu zaplatit si pojištění, které dobře hradí návštěvu pohotovosti? Nebo raději vsadit na pojištění, které spolufinancuje pobyt v nemocnici (zvolit si jeden den v nemocnici za 100 dolarů nebo jeden den za 300 dolarů - rozdíly v částkách pojistného jsou obrovské, stovky i tisíce dolarů měsíčně, takže matematickou komputaci ať si klient udělá na papíru a v potaz vezme všechny proměnné)...."
Srpnové ráno na Můstku - Václavské náměstí v Praze (ilustrační foto)
Právě píšu článek o americkém zdravotnictví v souvislosti s Obamovou reformou. Česká veřejnost stěžující si na drobné poplatky u lékařů nejspíš netuší, že může být mnohem hůř...když zdravotní pojišťovny ovládnou systém....
Přikládám můj odstavec : "Zdravotní pojištění jsem si platila od 1. srpna a otěhotněla jsem v září. Těhotenství bylo neproblémové, pojišťovnu jsem nezatížila. Mé dítě se narodilo v červnu (nekomplikovaný krátký porod bez jakékoliv lékařské intervence s 24 hodinami v poporodní péči v nemocnici). Ihned po porodu jsem obdržela dopis od pojišťovny, že neshledala důvod k hospitalizaci a že veškeré výlohy jsou tudíž v mé režii. Poprvé jsem se střetla s typickým bojem pacientů s pojišťovnami. S novorozencem v náruči jsem volala pojišťovně a její reprezentant mne uklidnil, že se nejspíš jedná o omyl, že porod asi platit nebudu a to mě uklidnilo.
Když jsem přišla na postnatální prohlídku ke svému lékaři, na recepci mi oznámili, že
se vynořil problém, že mě nepříjmou, protože moje pojišťovna neproplatila lékařské praxi moji prenatální péči ani porod a chtěli po mně tisíce dolarů. Já kontaktovala pojišťovnu a bylo mi oznámeno, že mé těhotenství bylo klasifikováno jako tzv. preexisting condition, tedy něco, co existovalo v době než jsem se pojistila a tudíž nebude hrazeno pojišťovnou. Mé četné frustrující telefonáty s pojiš´tovnou nepřinášely žádné ovoce. Fakt, že jsem porodila v červnu (tedy logicky, pro mne, nikoliv pro pojišťovnu, nemohla jsem otěhotnět v době, kdy jsem ještě nebyla pojištěna, abych byla bych v kategorii preexisting conditions) nikdo neakceptoval jako validní argument. Zůstala jsem viset v éteru, bez přístupnosti k lékařské péči. Praxe mého lékaře chtěla zaplatit výlohy, pojišťovna se rozhodla nezaplatit a já byla chycena uprostřed.
Moje pojišťovna neměla selský rozum ani smysl pro humor, když neakceptovala můj argument, že jedenáctiměsíční těhotenství, které mi vnucují, mě neklasifikuje jako preexisting condition, ale jako adepta do Guinessovy knihy rekordů."
DE OMNI RE SCIBILI ET QUIBUSDAM ALIIS O všem co lze poznat, a ještě o některých dalších věcech
Můžeme se na webu Medicina opět poučit, tentokrát s videem obsahuje spoustu informací k pochopení účinku marihuany jako drogy na mozek.
Kanabinoidy se váží na receptory, kterých je velké množství tak že zasahují mozkové části vcelku. V některých oblastech mozku jsou receptory a kanabinoidní systém působí v mozku na mozeček, mozkový kmen (reguluje vitální funkce)
Je to Terra incognita (země neznámá) mozku. V doslovném překladu.
Striate regulují reflexní pohyby Paměť a úzkost. 1992 se objevila látka první molekulu kanabioidní... Anandamid (blaženost v překladu) vědci hledali transmitery, kanabinoidy se jim vůbec nepodobají. Dopamin - Synapse - kanabinoidy se vyrobí samy(vyrobí se z tuku neuronu) a pohybují se po synapsi a mohou stimulovat receptory na libovolném neuronu. DHC. Lidé si v mozku vyrábí molekuly podobné drogám. Lokalizace: zmíněné látky jsou v mozku uvolňované na malých místech (přesném místě synapse)
Droga zasáhne celý mozek a stimuluje současně všechna místa. Celý mozek. Současně.!
- Euforie a jak vidíte na videu jsou aktivovány všechny odpovědi co kontroluje (všechna místa jsou stimulována) Mizí bolest a úzkost. Psychotropní účinek je malý a existují zastánci konopí i odpůrci. Podle news google dal Obama v Americe pokyn (ve státech Barack Obama nedávno nařídil příslušným federálním orgánům, aby ve státech, kde je povoleno užívat marihuanu pro léčebné účely, proti této droze nezasahovaly)
Portugalsko v roce 2001 dekriminalizovalo všechny drogy, včetně kokainu a heroinu. Nejenže se nepotvrdila varování o prudkém nárůstu užívání drog a ohrožení veřejného zdraví, ale spotřeba drog v Portugalsku dnes vykazuje příznivější výsledky než v mnoha evropských zemích, které „jdou tvrdě“ proti drogám.
Úspěchem portugalské drogové politiky se nechali inspirovat i politici v Latinské Americe. Na počátku letošního roku vyzvala komise složená ze tří bývalých latinskoamerických prezidentů – brazilského Fernanda Henriqua Cardosa, kolumbijského Césara Gaviria a mexického Ernesta Zedilla – vlády svého regionu, aby prolomily tabu a pustily se do vážné diskuze o alternativních drogových politikách, k nimž patří právě dekriminalizace.
Výsledkem byla historicky první Latinskoamerická konference o drogách, významná mezinárodní událost pod záštitou mimo jiné OSN, Panamerické zdravotnické organizace a Latinskoamerické protidrogové iniciativy, která se konala v Argentině. Její účastníci, mezi nimiž byli vysoce postavení vládní představitelé a odborníci, označili válku proti drogám za neúspěšnou a navrhli pragmatičtější přístup ke drogové politice, založený na dekriminalizaci držení a osobního užívání drog.
Při té příležitosti prohlásil Anibal Fernandez, bývalý argentinský ministr vnitra a spravedlnosti a současný šéf Úřadu vlády, že prezidentka Cristina Fernandezová pošle návrh zákona o dekriminalizaci do Sněmovny během několika měsíců. Představitel ekvádorské vlády prozradil, že i v jeho zemi bude Národní shromáždění brzy projednávat podobný zákon. A stejné změny připravuje i Brazílie.
Mexiko nedávno přistoupilo k dekriminalizaci všech drog v malém množství pro osobní potřebu. A Nejvyšší soud Argentiny nedávno rozhodl, že postihovat uživatele marihuany, kteří svým chováním nepoškozují druhé, je neústavní.
Tito politici a úředníci, kteří se k mezinárodní válce proti drogám obracejí zády, nemají ideologicky ani stranicky nic společného.
Jak pravicoví, tak levicoví představitelé zmíněných zemí jsou již unaveni nekončícím násilím, válkami gangů a praktikami černého trhu a začínají si uvědomovat,jak marné a neúčinné je trestat dospělé lidi, kteří chtějí užívat drogy.
Zdá se, že jsme konečně dospěli do bodu, kdy náklady na válku proti drogám evidentně převyšují její přínosy, ať už reálné či imaginární. Drogová závislost je problém. Ale drogová válka je stejně špatným přístupem ke drogové problematice, jako byla prohibice k problematice alkoholismu.
