Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev. Paměťová stopa se vytváří v noci během toho nejhlubšího spánku, kdy jsme se dlouho domnívali, že mozek je v totálním bezvědomí.

Sport a velociped

Daleko, za několikerými horami, řekami a za oceánem vládl kdysi v USA prezident Nixon, který neměl rád LSD. Byl to rázný vládce, s ničím se moc nepáral, ani s morálkou a na to nakonec dojel. 
Ve svém úsilí udělat ze světa to nejlepší místo k republikánskému životu byl zastaven blbinkou, které se dodnes říká Aféra Watergate.

Jeden z prezidentových mužů, John Dean, udivil Senát, před kterým vypovídal, svou úžasnou pamětí. Nejenže si pamatoval, co kdo na inkriminované schůzce v zásadě řekl, ale navíc celou řadu detailů. Pak se nějakou náhodou profláklo, že v Bílém domě bylo celé studio s nahrávacím zařízením a jakkoliv se Nixonovi moc nechtělo, nakonec musel nahrávky vydat.

Na nich se vyjevilo, že Deanova výpověď se ve všech zásadních věcech i v detailech lišila od toho, co bylo na autentické nahrávce... V různých publikacích a dokumentech týkajících se paměti – kde je toto uváděno jako příklad její nepřesnosti – už jsem se nedočetl, zda to bylo pouhé selhání, nebo zda Dean je patologický lhář. Z jeho pozdějších osudů a také z toho, že vyšetřovatelé FBI ho nazvali the "master manipulator of the cover-up", bych soudil spíš na druhou variantu. Friedrich Nietzsche k tomu dodává:Udělal jsem to, říká paměť. Nemohl jsem to udělat, říká mi hrdost a trvá na svém tak dlouho, až paměť nakonec ustoupí.

Až na patologické odchylky (a tuhle patologii psychopatičtí lháři ani Miloš Zeman nevykazují) je lidská paměť nepřesná, podléhá zubu času a četným omylům. Paměť je jako špatný žák. Když selhává, vymýšlí si. 
To napsal Stefan Garzyňski a má pravdu. Mnohde si ani nevymýšlí, jen doplňuje mezery.

Bylo by chybou domnívat se, že lidský mozek pracuje jako něco mezi kamerou, magnetofonem a počítačem. Tak to vůbec není. Mozek NEZAZNAMENÁVÁ, jak vypadá svět, mozek přijímá nejrůznější neurochemické signály a vytváří si obraz světa. Obraz na sítnici vůbec nevypadá jako fotografie toho, co je před očima, to celé se navíc kóduje a posílá do mozkové kůry, která všechno sestaví na základě kombinace vjemu a zkušenosti.

Tady se sejde citát z díla Karla Čapka: Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev. Paměťová stopa se vytváří v noci během toho nejhlubšího spánku, kdy jsme se dlouho domnívali, že mozek je v totálním bezvědomí. Není a pracuje.

Z jednotlivých modulů v mozkové kůře putují rozložené prvky napřed do hipokampu – jakési paměťové banky, tam k nim malé švadlenky přišijou „visačky“ s označením času a místa a pak jedou zpátky do kůry, kde se přehrávají až sedminásobnou rychlostí (to musí být srandovní) opakovaně a pak ještě jednotlivá místa, v nichž je paměťová stopa rozložena mezi sebou komunikují.

Osobnost? Možná...

Já si jednu uloženou vzpomínku představuju jako kombinovaný nákup, jehož jedna část je v lednici, druhá ve špajzu, brambory jsem dal do sklepa a noviny leží na skříňce v předsíni. Když mi špajz a sklep vykradou, obojí sice doplním při příštím nákupu, ale už to není tatáž mouka, ani tytéž brambory.

Uložit tam něco úplně jiného a přesvědčit majitele, že je to jeho autentická vzpomínka, není velký problém, ani to nedá příliš mnoho práce. Existují desítky pokusů, které to prokazují. 
Pokusníci přesvědčili vybrané osoby, že v dětství se tihle lidé při návštěvě Disneylandu ocitli v blízkosti legendární bytosti – králíka Bunnyho. 
Všichni si na to vzpomněli, někteří vybavili detaily, jak jim králík nabízel mrkev, jak je pochoval (v náruči, pochopitelně!), jak...

Celá historka však má jednu zásadní chybu: ten králík Bunny je maskotem konkurenční firmy Warner Brothers a ani za pytel zlata se nemohl ocitnout na majetku Walta Disneye. A když ho nezlikvidoval doma Elmer Fudd, dostal by ho v Disneylandu pes Pluto razdva!

Tak věci, a není jich málo, které se nestaly, se dostanou do naší paměti a vypudí odtud věci, které se staly a prý to tak má být, protože nám to pomáhá přežít. Kdyby pan prezident Zeman připustil, že podléhá týmž biologickým a psychologickým zákonům, jako všichni ostatní, že má paměť stejně děravou (a že z jeho trávícího traktu nepadá do WC fialkové mýdlo, nýbrž stejný produkt, jako z ostatních smrtelníků), získal by na osobnostních kvalitách. Ale o to on zřejmě nestojí, nýbrž jich má tolik, že už to dál nejde!

A zde se sluší přidat ještě jeden citát; jeho autorem je Abraham Lincoln. Taky ho za to zastřelili. Nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být úspěšným lhářem. A to nikoho nejmenoval! Jen dodal: You can fool all the people some of the time, and some of the people all the time, but you cannot fool all the people all the time.


Radkin Honzák, psychiatr a autor psaní, co sdílíme