Probiotika a steatóza jater - úvaha a terapie. Výživa, trávení, základní živiny. Výživa je souhrn pochodů, při kterých organismus přijímá, zpracovává a využívá potravu

POPELKA A KUCHTÍK

Probiotika a steatóza jater úvaha a terapie

Výživa, trávení, základní živiny

 Výživa je souhrn pochodů, při kterých organismus přijímá, zpracovává a využívá potravu, tzn. látky nutné k růstu, obnově a udržení funkcí organismu. Rozeznáváme látky výživné (živiny) a látky ochranné (vitaminy, minerální soli). Látky přijímané v potravě a nápojích ovlivňují vývoj, růst a funkce orgánů.

Úloha výživy:
1. Dodává živiny nutné pro tvorbu a obnovu tkání v celém organismu.

2. Poskytuje energii pro činnost orgánů.

3. Je zdrojem tepla a reguluje tělesnou teplotu.

 4. Přivádí látky nutné pro činnost orgánů (metabolické pochody) a systémů (centrální nervový systém, hormonální, imunitní systém).

5. Tvorba záložních zdrojů z okamžitě nevyužitých složek potravy.



Trávení potravy probíhá v zažívacím (gastrointestinálním) ústrojí:

 Dutina ústní a hltan Tři slinné žlázy vyměšují denně 1–1,5 l slin s neutrální až mírně kyselou reakcí. Sliny obsahují 99,4 % vody, epitelie, mucin (bílkovina dodávající slinám vazkost), enzym ptyalin a trávicí škroby.

Sliny působí antibakteriálně, nebo vážou koenzymy (nebílkovinné součásti enzymů) pro potřeby buněk, a tím brání jejich využití bakteriemi. Obsahují velké množství draslíku (proto při nedostatku vody nepříjemně vnímáme sucho v ústech – sliny se nevyměšují, protože zadržují draslík pro organismus a podílí se tak na udržování vnitřní rovnováhy). Sliny pomáhají při mluvení, svlažují sliznice. 

Chronický únavový syndrom a doprovodné příznaky. psychoterapie, meditace, hypnóza, arteterapie a muzikoterapie, které u nemocného vedou k uvolnění, zrelaxování a zvýšení sebevědomí.

ZZS zdravotnická záchranná služba v akci

 Psychiatrická onemocnění  

Další názvy: myalgická encefalomyelitida, CFS, chronic fatigue syndrom, CFIDS, chronic fatigue immune dysfunction syndrom, chronický únavový syndrom s imunitní dysfunkcí, islandská nemoc, nemoc Akureyri, nemoc royal free, neurastenie

Popis chronického únavového syndromu

Chronický únavový syndrom je pojem, který u řady odborníku nenašel své místo a často bývá jeho existence zpochybňována. Nicméně daný stav u pacientů existuje a nelze jej dnes popřít. Jistě není pro nemocné lehké se v dnešní době zorientovat, oč se přesně jedná. V mediích je totiž k dispozici celá řada článků a názorů na toto onemocnění, a tak laikovi nezbývá nic jiného než se s některou variantou popisu a příčiny jeho onemocnění ztotožnit. Tento text poslouží jako upřesnění a vyvrácení některých mylných názorů na toto onemocnění, které ještě dnes i mezi některými odborníky panují či panovaly.

Každého z nás potkává únava.
Může to být normální (fyziologická) reakce organismu na zátěž, ať už fyzickou či psychickou, nicméně to může být i nespecifický příznak určitého tělesného (infekce, cukrovka, krevní choroby, nádory) či duševního onemocnění, užívání léků, některých drog apod.
U různých lidí se však únava projevuje různým způsobem a v jiné míře. Někdo si více stěžuje na slabost, nesoustředěnost, ospalost, malátnost, nevůli, jiný může být psychicky vyčerpaný a nechce se mu nic řešit, bez ohledu na to, že by byl nějak tělesně unaven.

V populaci se zvyšuje výskyt únavových stavů, což souvisí s civilizačními faktory – stresem, se stále se zvyšujícími nároky v povolání, domácnostech, v péči o rodinu, o finanční zabezpečení apod.
Obecně panuje názor, že dnešní životní styl je uspěchaný, nevyvážený a obzvláště náročný pro ženy, jakožto nositelky dvojrole – ženy mající své povolání a k tomu povinnosti v domácnosti a v péči o rodinu.
Únavou trpí velká část populace, ale jen asi 2–3% splňují podmínky chronického únavového syndromu. Jedná se o chronickou poruchu spojenou se silnou únavou trvající alespoň 6 měsíců, která neodezní ani po uložení na lůžko. Únava omezuje denní činnosti až pod 50 % stavu dosahovaného před nástupem onemocnění a jsou vyloučeny ostatních příčiny, které by mohly být zdrojem chronické únavy (onkologická onemocnění – nádory, autoimunitní choroby, infekční choroby, psychiatrická onemocnění, endokrinní choroby a další).

Doprovodnými příznaky chronického únavového syndromu mohou být zvýšená teplota, která se zvyšuje po tělesné a duševní zátěži, dlouhodobé bolesti v krku, zvětšení a citlivost mízních uzlin – zejména krčních, bolesti svalů, kloubů a hlavy, poruchy spánku, světloplachost, zapomnětlivost, napětí, úzkost, neklid a další neuropsychické změny a náhlý začátek problémů. Pokud není stav vhodně léčen, může nemocného i invalidizovat.
Dříve hodně diskutované téma souvislosti tohoto syndromu s viry Ebstein-Barrové (EBV) a výskyt protilátek proti EBV u pacientů značící prodělané či akutní onemocnění vyvolané právě touto infekcí, byla zpochybněna již v několika studiích. Navíc se udává, že utvořené protilátky proti virům EBV, tj. známka prodělaného onemocnění (promořenost) má v populaci více než tři čtvrtiny jedinců, ne-li 90%. Dnes se víceméně jako vyvolávající příčina dají považovat opakované stavy nemocnosti (různé virózy), životní krize nebo zátěžový způsob života.

Pro pacienty je často těžké přijmout fakt, že se u nich neprokáže žádné tělesné onemocnění a jsou lékařem v horším případě buď ignorováni nebo v lepším případě doporučeni na psychiatrii. Skutečně je tomu tak – chronický únavový syndrom je dnes pojímán jako onemocnění klíčící na podkladě psychické poruchy a bývá ztotožňován s psychiatrickou diagnózou neurastenie (diagnóza F 48.0).

Neurastenii řadíme mezi neurotické poruchy, kdy si pacient stěžuje převážně na únavu a vyčerpání, které nejčastěji přičítá nějaké tělesné nemoci. Obvykle se dělí do dvou typů, které se víceméně překrývají. První typ souvisí se zvýšenou únavou po duševním vypětí (např. při problémech v zaměstnání, v rodině…), druhý typ pak s pocity zvýšené únavy a fyzické slabosti po minimální tělesné námaze. U obou typů se mohou vyskytovat příznaky jako jsou bolesti hlavy, neschopnost se radovat (anhedonie), podrážděnost, úzkost, depresivní stavy, nespavost či naopak zvýšená spavost (hypersomnie), obavy o své zdraví a mnohé další. Druhý typ pak asi nejvíce koreluje s termínem chronický únavový syndrom, neboli CFS (chronic fatigue syndrom).
Rizikové faktory únavového syndromu
Rizikovým faktorem pro vznik onemocnění je psychické i fyzické přepětí, stres, neschopnost relaxovat. Jsou i podklady toho, že v některých rodinách se tento syndrom vyskytuje častěji, což znamená, že existuje i určitá genetická vloha vyšší vnímavosti na podněty, které mohou onemocnění vyvolat (zejména pak u jedinců, kteří hůře zvládají stresové situace apod.).
Prevence únavového syndromu
Vhodnou prevencí se rozumí naučit se zvládat vlastní život tak, abychom nebyli přepjatí, pěstovat si zdravou sebedůvěru, pravidelně si dopřávat odpočinek, najít si koníčka, kterým se můžeme odreagovat a odpočinout si. Jelikož často bývají spouštěčem problémy ve vztazích, ať už rodinných či v zaměstnání nebo jinde, je přínosné se naučit vhodně jednat s lidmi a tzv. „pěstovat dobré vztahy“, i když některé životní události samozřejmě ovlivnit nedokážeme.
Příznaky únavového syndromu
Chronický únavový syndrom obvykle začíná náhle, zdánlivě bez zjevné příčiny. Nemocní si stěžují zejména na neadekvátní únavu, která nekoreluje s prováděnými úkony a denní činností. Spánek a odpočinek ovládá celý den nemocného a přitom nepřináší úlevu. Častá je i progrese onemocnění do té míry, že dotyčný již není schopen vstát z lůžka a normálně fungovat, až si nakonec musí zařídit pracovní neschopnost.

Pracovní neschopnost může mít několik týdnů, měsíců i let a v závažných případech se do pracovního procesu již někteří jedinci nevrátí nikdy. Syndromem trpí častěji ženy ve středním věku, což je vysvětlováno jako vyšší pracovní vytížení žen v práci, a poté i v domácnosti a v péči o rodinu.
 Vedle únavy se pak mohou objevit i bolesti v hrdle, zduřelé krční uzliny (což bylo dříve připisováno právě infekci virem EBV), bolesti hlavy a svalů (proto dříve označení myalgická encefalomyelitida), bolesti kloubů, poruchy spánku (nespavost či zvýšená spavost-hypersomnie), závratě, podrážděnost a mnohé další.
Léčba chronického únavového syndromu
Přibližně polovina nemocných se uzdraví spontánně sama a bez léčby. Druhá polovina takové štěstí nemá, nicméně onemocnění je léčitelné a relativně zvládnutelné, pokud je podchyceno včas a nemocný se dostane do rukou odborníka a je ochotný spolupracovat a přijmout fakt, že může být i psychicky nemocný (což v dnešní uspěchané a tvrdé době není samozřejmě nic výjimečného).

Z léčebného hlediska je nejdůležitější vyhnout se dohadování o příčinách poruchy a přijmout psychické onemocnění jako fakt. Připomeňme, že únava fyzická i psychická jsou stejně důležité a obojí je řešitelné.

Jelikož nemocný, který se cítí unavený, častěji či stále odpočívá, aby se vyhnul ještě vyšší únavě, ubývá mu i svalová hmota. To je také příčinou stále se snižující výkonnosti. V nemocném to zvyšuje pocit, že je stále více a více unavený. Jedná se o začarovaný kruh. Je proto důležité, aby nemocný určitou předepsanou činnost vyvíjel a plánovitě svou aktivitu zvyšoval.

S nemocným je obvykle probrán dosavadní život a určité životní události jsou zhodnoceny a případně prodiskutovány jako vyvolávající faktory (významné životní události, konflikty apod.). Vhodnou léčbou je i skupinová a individuální psychoterapie, meditace, hypnóza, arteterapie a muzikoterapie, které u nemocného vedou k uvolnění, zrelaxování a zvýšení sebevědomí.

Z léků se používají farmaka podávaná při depresích, tedy antidepresiva. Odstraňují přídatné depresivní stavy a úzkosti, obavy z onemocnění a v léčbě syndromu mají celkově velmi dobrý účinek.

Pokud trpíte dlouho trvající únavou, jejíž příčinu si nejste schopni odhalit, měli byste určitě navštívit praktického lékaře, který minimálně provede prohlídku a krevní testy, aby vyloučil infekční, či jiné onemocnění. Může být vyvolána i dlouhodobým nedostatkem spánku, proto dbejte na vhodný harmonogram spánku a pracovních činností. Nepřetěžujte se v práci, činnost v rodině spravedlivě rozdělujte i mezi ostatní její členy – pokud to jde. Najděte si koníčka (např. jógu), který vám pomůže zvládat stres a přetažení, pravidelně relaxujte.
Komplikace únavového syndromu
Nejzávažnější komplikací, při nevhodné či žádné léčbě, je invalidizace pacienta, který již není schopen docházet do zaměstnání, vést normální rodinný život a vůbec vést život takový, jaký vedl před výskytem poruchy.
U pacientů trpících tímto syndromem často nacházíme zvýšený výskyt depresí a úzkostných stavů, pramenících z beznaděje, kterou prožívají při dlouhotrvající únavě, jejíž příčinu si neuvědomují, nedokáží si jí vysvětlit, zbavit se jí, ani nijak potlačit. Nejhorší pro pacienta pak je odmítaní léčby a přítomnosti poruchy ze strany lékaře, což může vyústit až k těžkým depresivním stavům.

myalgická encefalomyelitida, CFS, chronic fatigue syndrom, CFIDS, chronic fatigue immune dysfunction syndrom, chronický únavový syndrom s imunitní dysfunkcí, islandská nemoc, nemoc Akureyri, nemoc royal free, neurastenie

Použití hypnotik v léčbě nespavosti (insomnie)

Prevence a vitaminy. Probiotika.

Použití hypnotik v léčbě nespavosti

Novinky v bezpečné léčbě hypnotiky – léky s modifikovaným uvolňováním v primární péči.

Při předepisování hypnotik je nutné brát v úvahu nejen jejich bezpečnost, ale i potenciální riziko zneužití, tolerance, závislosti a výskytu reziduálního efektu následujícího den po užití. 

Deriváty benzodiazepinů – jejich užívání se signifikantně snížilo vlivem obav ze zneužití, závislosti, kognitivních a psychomotorických poruch a nežádoucích reziduálních efektů (poléková kocovina). Benzodiazepiny způsobují změnu spánkové architektury, vyvíjí se tolerance k hypnosedativnímu efektu, léková závislost, rebound insomnie, anterográdní amnézie, hrozí i syndrom z odnětí a dechový útlum. 

Nonbenzodiazepinová hypnotika – mezi ně patří zolpidem, charakteristický rychlým nástupem účinku, a zolpidem s prodlouženým účinkem, který je proto indikovaný i k udržení spánku. Dalším lékem této skupiny je zopiclon. Ten nevyvolává ranní ospalost a neovlivňuje denní bdělost ve srovnání s placebem. Mezi jeho nežádoucí jevy patří ospalost, bolesti hlavy, závratě a nepříjemné sny. Nebyla zaznamenána závislost ani syndrom z odnětí. Jiným významným lékem z této skupiny je zaleplon, hypnotikum s velice krátkou dobou účinku, který neovlivňuje udržení spánku ani jeho celkový čas. Je velmi dobře tolerován a nežádoucí účinky jsou srovnatelné s placebem ve většině studií.

Agonisté receptorů melatoninu – sem se řadí ramelteon, který specificky působí na melatoninové receptory v mozku, jež se uplatňují v regulaci cyklu spánku a bdění. Ramelteon je účinný v úvodu do spánku, ale neovlivňuje udržení spánku. Příznaky syndromu z odnětí byly srovnatelné s placebem a zahrnovaly ponejvíce bolesti hlavy, ospalost a bolest v krku. 

Mezi další prostředky užívané proti nespavosti patří volně prodejné léky (tzv. OTC z anglického over-the-counter), léky určené primárně k léčbě jiných chorob (off-label drugs) a alternativní metody, které ale všechny postrádají klinicky prokázanou účinnost a bezpečnost a v léčbě insomnie by měly být používány s obezřetností. 

Závěrem lze konstatovat, že studie publikované v posledních 10 letech potvrdily u nově zavedených hypnotik signifikantní zlepšení bezpečnosti léčby insomnie.

Toto se týká zejména reziduálního efektu hypnotik následujícího den po užití a rizika zneužívání. 

Velmi dobrý bezpečnostní profil má také v článku nezmíněný melatonin (přirozený regulátor spánku a bdění produkovaný v epifýze), který je nově schválen k použití v ČR a kromě absence reziduálního efektu se také vyznačuje nenarušením přirozené architektury spánku.



Zdroj: J. Clinical Psychiatry 2007; 9; 25–31.

Statiny a jaterní enzymy přidružené choroby kardiovaskulární riziko (statin safety)

Ischemická choroba srdeční (ICHS)

Asta pes lovecký, trubačský

jako důsledek koronární aterosklerózy je nejčastější příčinou úmrtí ve Spojených státech amerických a hlavní příčinou nemocnosti i úmrtnosti na celém světě.

 Klíčovou roli v patogenezi aterosklerózy hrají ukládání a retence cholesterolu ve stěnách tepen - kritickou složkou prevence ICHS je tedy úprava lipidogramu. Jednoznačně bylo prokázáno, že snižování koncentrací cholesterolu vede k poklesu výskytu kardiovaskulárních příhod a brání rozvoji aterosklerózy.
Odhaduje se, že 105 milionů dospělých Američanů vykazuje celkovou koncentraci cholesterolu ≥ 5,2 mmol/l. Uvedený počet zahrnuje i přibližně 42 milionů osob s celkovou koncentrací cholesterolu ≥ 6,2 mmol/l, přičemž tyto osoby jsou považovány za vysoce ohrožené.

Navíc platí, že vysoce rizikoví jedinci s preexistující ICHS nebo jinými kardiovaskulárními riziky vyžadují razantnější intervence ve smyslu snižování koncentrací lipidů.
 Inhibitory 3-hydroxy-3-methyl-glutaryl koenzymu A-reduktázy, souhrnně označované jako statiny, se staly nejdůležitější složkou léčby hypercholesterolémie.

Prokázalo se, že statiny jsou nejúčinnějšími léčivy, pokud jde o dosažení významných poklesů koncentrací cholesterolu obsaženého v lipoproteinech o nízké hustotě (low-density lipoprotein - LDL), vykazují však i další příznivé účinky. Jak se ukázalo, statiny snižují incidenci ICHS o celých 21-43 % a jejich účinnost v primární i sekundární prevenci je nepopiratelná.

Navzdory známé důležitosti léčby statiny lékaři primární péče při jejich předepisování denně čelí pochybám týkajícím se přidružených chorob, výchozích odchylek v laboratorních nálezech a možných nežádoucích účinků připisovaných statinům.

Jedním z běžných dilemat je přítomnost výchozí elevace sérových koncentrací jaterních enzymů, s níž se u pacientů s ICHS nebo touto chorobou ohrožených setkáváme poměrně často.

Tato abnormalita bývá podmíněna přidruženými patologickými stavy, jako jsou obezita, dyslipidémie, prediabetes a diabetes mellitus, vyskytuje se též u nealkoholické steatózy jater (nonalcoholic fatty liver disease - NAFLD). U osob s vysokým rizikem vzniku kardiovaskulárních příhod se mohou zároveň vyskytovat další chronická jaterní onemocnění typu virové hepatitidy (typu B nebo C) anebo cirhózy.

Cílem tohoto přehledu je prozkoumat dostupné informace o bezpečnosti léčby statiny u pacientů s vysokým rizikem kardiovaskulárních příhod, u kterých se vyskytují vysoké koncentrace jaterních aminotransferáz nebo u kterých se tyto odchylky od fyziologických hodnot vyvinou. V databázích PubMed/ / MEDLINE byly vyhledány publikace (zveřejněné od 1. ledna 1994 do 31. prosince 2008) týkající se bezpečnosti léčby statiny, a to s využitím následujících pojmů: bezpečnost statinů (statin safety), hepatotoxicita související se statiny (statin-related hepatotoxicity) a chronické onemocnění jater a užívání statinů (chronic liver disease and statin use), jakož i specifických názvů různých statinů a jaterních onemocnění. Byly vybrány relevantní klinické studie, přehledové články, panelové diskuse a doporučené postupy.

Publikované studie týkající se vlivu statinů na játra u pacientů se známým onemocněním jater či bez něj byly hodnoceny, přičemž cílem bylo definovat na důkazech založený a v klinické praxi využitelný přístup zajišťující bezpečnou léčbu statiny u vysoce rizikových populací.

Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev. Paměťová stopa se vytváří v noci během toho nejhlubšího spánku, kdy jsme se dlouho domnívali, že mozek je v totálním bezvědomí.

Sport a velociped

Daleko, za několikerými horami, řekami a za oceánem vládl kdysi v USA prezident Nixon, který neměl rád LSD. Byl to rázný vládce, s ničím se moc nepáral, ani s morálkou a na to nakonec dojel. 
Ve svém úsilí udělat ze světa to nejlepší místo k republikánskému životu byl zastaven blbinkou, které se dodnes říká Aféra Watergate.

Jeden z prezidentových mužů, John Dean, udivil Senát, před kterým vypovídal, svou úžasnou pamětí. Nejenže si pamatoval, co kdo na inkriminované schůzce v zásadě řekl, ale navíc celou řadu detailů. Pak se nějakou náhodou profláklo, že v Bílém domě bylo celé studio s nahrávacím zařízením a jakkoliv se Nixonovi moc nechtělo, nakonec musel nahrávky vydat.

Na nich se vyjevilo, že Deanova výpověď se ve všech zásadních věcech i v detailech lišila od toho, co bylo na autentické nahrávce... V různých publikacích a dokumentech týkajících se paměti – kde je toto uváděno jako příklad její nepřesnosti – už jsem se nedočetl, zda to bylo pouhé selhání, nebo zda Dean je patologický lhář. Z jeho pozdějších osudů a také z toho, že vyšetřovatelé FBI ho nazvali the "master manipulator of the cover-up", bych soudil spíš na druhou variantu. Friedrich Nietzsche k tomu dodává:Udělal jsem to, říká paměť. Nemohl jsem to udělat, říká mi hrdost a trvá na svém tak dlouho, až paměť nakonec ustoupí.

Až na patologické odchylky (a tuhle patologii psychopatičtí lháři ani Miloš Zeman nevykazují) je lidská paměť nepřesná, podléhá zubu času a četným omylům. Paměť je jako špatný žák. Když selhává, vymýšlí si. 
To napsal Stefan Garzyňski a má pravdu. Mnohde si ani nevymýšlí, jen doplňuje mezery.

Bylo by chybou domnívat se, že lidský mozek pracuje jako něco mezi kamerou, magnetofonem a počítačem. Tak to vůbec není. Mozek NEZAZNAMENÁVÁ, jak vypadá svět, mozek přijímá nejrůznější neurochemické signály a vytváří si obraz světa. Obraz na sítnici vůbec nevypadá jako fotografie toho, co je před očima, to celé se navíc kóduje a posílá do mozkové kůry, která všechno sestaví na základě kombinace vjemu a zkušenosti.

Tady se sejde citát z díla Karla Čapka: Nezáleží na tom, že vůl je vůl, chyba je, dělá-li se z něho lev. Paměťová stopa se vytváří v noci během toho nejhlubšího spánku, kdy jsme se dlouho domnívali, že mozek je v totálním bezvědomí. Není a pracuje.

Z jednotlivých modulů v mozkové kůře putují rozložené prvky napřed do hipokampu – jakési paměťové banky, tam k nim malé švadlenky přišijou „visačky“ s označením času a místa a pak jedou zpátky do kůry, kde se přehrávají až sedminásobnou rychlostí (to musí být srandovní) opakovaně a pak ještě jednotlivá místa, v nichž je paměťová stopa rozložena mezi sebou komunikují.

Osobnost? Možná...

Já si jednu uloženou vzpomínku představuju jako kombinovaný nákup, jehož jedna část je v lednici, druhá ve špajzu, brambory jsem dal do sklepa a noviny leží na skříňce v předsíni. Když mi špajz a sklep vykradou, obojí sice doplním při příštím nákupu, ale už to není tatáž mouka, ani tytéž brambory.

Uložit tam něco úplně jiného a přesvědčit majitele, že je to jeho autentická vzpomínka, není velký problém, ani to nedá příliš mnoho práce. Existují desítky pokusů, které to prokazují. 
Pokusníci přesvědčili vybrané osoby, že v dětství se tihle lidé při návštěvě Disneylandu ocitli v blízkosti legendární bytosti – králíka Bunnyho. 
Všichni si na to vzpomněli, někteří vybavili detaily, jak jim králík nabízel mrkev, jak je pochoval (v náruči, pochopitelně!), jak...

Celá historka však má jednu zásadní chybu: ten králík Bunny je maskotem konkurenční firmy Warner Brothers a ani za pytel zlata se nemohl ocitnout na majetku Walta Disneye. A když ho nezlikvidoval doma Elmer Fudd, dostal by ho v Disneylandu pes Pluto razdva!

Tak věci, a není jich málo, které se nestaly, se dostanou do naší paměti a vypudí odtud věci, které se staly a prý to tak má být, protože nám to pomáhá přežít. Kdyby pan prezident Zeman připustil, že podléhá týmž biologickým a psychologickým zákonům, jako všichni ostatní, že má paměť stejně děravou (a že z jeho trávícího traktu nepadá do WC fialkové mýdlo, nýbrž stejný produkt, jako z ostatních smrtelníků), získal by na osobnostních kvalitách. Ale o to on zřejmě nestojí, nýbrž jich má tolik, že už to dál nejde!

A zde se sluší přidat ještě jeden citát; jeho autorem je Abraham Lincoln. Taky ho za to zastřelili. Nikdo nemá tak dobrou paměť, aby mohl být úspěšným lhářem. A to nikoho nejmenoval! Jen dodal: You can fool all the people some of the time, and some of the people all the time, but you cannot fool all the people all the time.


Radkin Honzák, psychiatr a autor psaní, co sdílíme

Noc z 20. na 21. srpna 1968, do ČSSR vtrhla vojska armád Varšavské smlouvy. Poslanecká sněmovna a ČTK.

Praha 1968

V kalendáři přibude významný den, každoročně 21. srpna bude připomínat oběti invaze a následnou okupaci někdejšího Československa vojsky bývalé Varšavské smlouvy v roce 1968.
Předpokládá to poslanecká novela, kterou dnes schválila Sněmovna zrychleně už v prvním čtení. Předlohu podepsalo devět desítek poslanců ze všech klubů kromě KSČM, nyní zamíří k posouzení do Senátu.

Poslanci navrhli, aby se oficiálně připomínal Památný den obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy. Kabinet doporučil úpravu formulace na "den památky obětí," jak je běžné i v jiných případech, s čímž lidovecký poslanec Jiří Mihola za předkladatele souhlasil.

Pro novelu zvedlo ruku 130 ze 137 přítomných poslanců. Z komunistů ji podpořil Jiří Dolejš.

Noc z 20. na 21. srpna 1968, kdy do tehdejší ČSSR vtrhla vojska armád Varšavské smlouvy, patří podle předkladatelů k nejtragičtějším datům československé moderní historie.

 "Bezdůvodný vpád vojsky Varšavské smlouvy znamenal nejen konec demokratizačních a humanistických snah o reformu socialistického systému v Československu, ale také značné oběti na životech nevinných civilistů," stojí ve zdůvodnění. 

Proto chtějí 21. srpen připomínat i jako památku obětí invaze, které ve svém návrhu i vyjmenovávají.

Poslanecká sněmovna
ČTK

Nejlepší přírodní medicina při rýmě, kašli, zánětu průdušek. Co je to? Lipový květ!

Lipový květ pomáhá při nachlazení 

Natrhali jste si lipový květ včas? Uvařte si voňavý lipový čaj…

Lipový čaj patří k nejoblíbenějším léčivým nálevům. Vyhání z těla horečku, pomáhá při nachlazení, chrapotu, únavě, zánětech, je dobrý pro žaludek. Lipový květ si snadno natrháte a usušíte doma, v zimě se pak můžete těšit z vlastních zásob. Je však třeba sbírat včas, nejlepší jsou květy sotva rozvité!

Lípa srdčitá (Tilia cordata) je na zahradě i v alejích požehnáním pro lidi i včely. Laskavý strom krásného tvaru je od dob obrození přímo národním symbolem. Lípa byla odedávna ceněna pro léčivé schopnosti svých květů, jako pastva pro včely a dárkyně medu, a také pro dřevo výtečných vlastností. Tesal se z něj nábytek i hudební nástroje. Lípa byla také vždy považována za sídlo dobrých duchů a měla moc odhánět zlo i temné síly.
Nejlepší přírodní medicína!
Lipový květ sbíráme, jakmile začne rozkvétat a sušíme rychle ve stínu. Umělá teplota nesmí překročit 40 °C.

Lipový květ se pro léčby nachlazení používá již od starověku a jeho obliba neklesá nijak ani v dnešní době, plné průmyslově vyráběných tabletek na kašel, rýmu i horečku. Lipový květ působí mírně, ale účinně, nálev je navíc lahodný a voňavý.

Při rýmě, kašli, zánětu průdušek je jeho účinek velmi příznivý – zvláště pokud onemocnění provází horečka.
Podporuje vypocení, které léčbu urychlí, zároveň pomáhá rozpouštět hleny, tiší křeče, působí protizánětlivě a uklidňuje.
Používá se i při onemocnění močových cest, podporuje činnost žaludku a vylučování žluči.
Lipový květ je ve skutečnosti květenství spojené s blanitým listenem, který je nápadnější, než samotné bělavé kvítky. Léčivé účinky nese silice s farnesolem, flavonoidy, glykosid tilirosid, slizové látky, fytosteroly, organické kyseliny, substance analogické vitaminu E, třísloviny.

Při nachlazení třikrát denně užíváme nálev z poloviny až jedné čajové lžičky na šálek vody. Nálev má příjemnou barvu a lahodnou, konejšivou vůni. Nejlépe jej doplní lžička medu, který může být také lipový.
Lipový květ je vhodný i do směsí s dalšími rostlinami prospěšnými při nachlazení, jako je bezový květ, mateřídouška, sléz a j.
Léčivá je lípa srdčitá i velkolistá
Lípa srdčitá, oblíbený strom alejí, venkovských zahrad a dvorů i listnatých lesů, je rozšířená po celé Evropě. Podobná je i lípa velkolistá, jejíž účinky jsou v podstatě shodné. Tyto dva druhy se mohou i křížit. Pozor ale na to, že v parcích pěstovaná lípa americká či lípa plstnatá jsou k léčebným účelům nevhodné.

Autor:
Jana Bucharová a sociální skupina FB

Bylinky, Léčivé rostliny, Domácí lékárna, Medicina, Alternativní medicina, Bylinky a spánek, Fytoterapie